Kdyby mi někdo za mých mladých let řekl, kolik si budu v dnešní době vydělávat, vysmál bych se mu. Nebo bych ho spíš označil za lháře a vyzval ho, aby si takové provokativní řeči nechal od cesty. Protože to v oněch dobách bylo naprosto nepředstavitelné, jakkoliv to dnes není zase až taková sláva.
Kdyby pak po mně někdo chtěl, abych žil dnes se svým tehdejším příjmem, asi bych ho přímo hnal. Protože je nepředstavitelné, že bych dnes vůbec mohl existovat z té řádově tisícovky, kterou jsem tehdy bral a se kterou jsem bez problémů vyžít dokázal.
Zkrátka a dobře mzdy rostou. Ne vždy a ne všem, samozřejmě, ale postupem času se prostě jejich hladina zvyšuje. A musí tomu tak být, protože se mění i ceny na trhu, a kdyby se tak nedělo a my jsme neměli víc a víc, dávno bychom nevyhnutelně pomřeli na ulici hlady.
Jenom ve třetím čtvrtletí roku 2021, jak dokazují zveřejněné statistiky, stoupla naše průměrná hrubá mzda ve srovnání s předchozím rokem o 5,7 procenta a činila tak 37499 korun. Což by bylo docela hezké, kdyby k tomu došlo u všech a kdyby byl takový růst i reálný.
Jenže jak všichni víme, a i ona statistika to potvrzuje, moc jsme si tímto nárůstem nepolepšili. A to ani v průměru, o těch, kteří si třeba nepolepšili vůbec, už ani nemluvě. Protože odečteme-li od toho nárůst cen v témže období, polepšili jsme si reálně vlastně jenom o jedno a půl procenta.
A při mediánu mezd 32979 Kč a faktu, že dvě třetiny zaměstnanců takovou hrubou mzdu nepobírají a mají třeba i znatelně méně, to není už teprve žádná sláva.
A to ani když vezmeme v potaz, že v tomuto předcházejících druhém čtvrtletí vzrostla hrubá mzda meziročně v průměru o 11,3 procenta, takže jsme si tu polepšovali vlastně během celého půlroku. Což nám ale požírala a i nadále bude požírat docela vysoká míra inflace. Která může za to, že už dnes nedokážu vyžít z toho, co mi kdysi bohatě stačilo. A vy jistě také ne.
