Když má dítě svoji pokladničku a ukládá si do ní své skromné jmění, lze to považovat za chvályhodné počínání tohoto človíčka. Protože by sice dospělý člověk, který je v obraze, mohl namítnout, že podobné ukládání si peněz v hotovosti není efektivní, že se na něm kvůli inflaci prodělává, jenže to jednak malé dítě nepochopí a jednak to vzhledem k výši takových finančních prostředků ani není relevantní.
A když to někomu takovému vydrží až do dospělosti, tedy když si tento šetří a odkládá nějaké ty peníze na později, lze ho ocenit též, protože si počíná také více než rozumně. Jak mohou třeba v dnešní době dosvědčit mnozí. Protože jak známo, ještě před rokem jsme tu měli takzvané dobré časy, kdy se vše dařilo, vše (pomineme-li deficit státního rozpočtu) vypadalo nadějně a mnozí tak podlehli iluzi, že si vlastně není třeba šetřit. A pak se to pomalu ze dne na den změnilo a dnes mezi sebou máme celou řadu těch, kdo už neví, kudy kam. Protože jim bylo třeba zakázáno podnikat, museli zůstat doma s dětmi na ošetřovném nebo jinak přišli o příjmy a je zle. A zle je pochopitelně především těm, kdo nemysleli na zadní vrátka, kdo se včas nezajistili a nyní dobře chápou, co je to pozdě bycha honit.
Dnes je tedy doba, kdy už si mnozí z nás nic nenašetří, protože nemají z čeho. Mnozí jsou tu rádi, když aspoň mají co do úst a kde hlavu složit. A když už jsme se v takové nepřívětivé době ocitli, měli bychom se na ní pokusit nalézt aspoň něco pozitivního, měla by nám něco dát.
A co? Třeba by měla aspoň přispět k připomenutí si toho, že v dnešním světě není nic jisté, a k uvědomění si toho, že jsou finanční rezervy důležité. Na což by nikdo z nás neměl zapomenout, až se (snad) zase vrátí vše do normálu.
Protože podobné nepříznivé doby se mohou kdykoliv opakovat. A jenom ti, kdo jsou na ně ekonomicky připraveni, je mají šanci bez problémů zvládnout.
