Když si člověk něco koupí nebo využije něčí služby, měl by za to určitě náležitě zaplatit. To znamená, že by si měl nejpozději v okamžiku takové koupě sehnat peníze, aby jimi zaplatil. To znamená, že by si měl každý náležitě vydělávat.
Jenže co si budeme povídat, že? Mnoho lidí nemá dostatečné a nejednou dokonce žádné příjmy, a navzdory pokusům o dosažení optimálního stavu se tito propadají hloub a hloub. Až nakonec tito třeba skončí v rukou exekutorů.
Mít exekuci není nic příjemného. Člověk v ní musí počítat s tím, že se k němu budou vtírat exekutoři a že mu budou zabavovat jeho majetek, aby se tím co nejvíce podařilo uspokojit nároky věřitelů.
Jistě, i takový zoufalec by měl uhradit to, co uhradit má, a proto by mu měl být v nejhorším případě zabaven dostatečně hodnotný majetek. Jenže jsou i věci, jež se ani někomu takovému zabavovat nedají, nesmí. Třeba ani nezabavitelná částka, jež dotyčnému musí zůstat na obživu.
Ovšem i tato takzvaná nezabavitelná částka byla nejednou exekutory zabavena. Protože exekutor prostě neměl a nemá jak zjistit, zda peníze na účtu toho, na kom je vykonávána exekuce, nezabavitelné jsou či nikoliv.
A proto začaly banky nabízet i takzvaný chráněný účet, což umožnila novela občanského soudního řádu. Na takovém účtu může mít dlužník právě ony nezabavitelné peníze, jež si vydělal, bez rizika, že mu na ně exekutoři sáhnou.
Což je řešení ideální v první řadě pro ty z dlužníků, kteří chtějí a mohou pracovat a vydělávat si, ale bez účtu by to pro ně bylo komplikované až nemožné. Na chráněný účet si lze nechat poslat nezabavitelnou část výplaty s tím, že na tu už exekutoři nedosáhnou.
Zřízení si takového účtu je ale poměrně zdlouhavé a složité, a mimo jiné i proto o něj zatím příliš zájem projeven nebyl. Zatím mají dlužníci stále ještě raději poschovávanou hotovost. Protože jistota je jistota. Ale přesto je to naděje. Že člověku vždycky zůstanou aspoň minimální prostředky na živobytí.
