Dřív bylo všechno jasně nalinkované. Člověk musel po pevně danou dobu chodit do práce a pak mohl odejít na zasloužený (byť třeba i nezasloužený) odpočinek, provázený výplatou jasně daného důchodu. Lidé tehdy dostávali tolik peněz, aby mohli v rámci tehdejších poměrů normálně žít, a tím to haslo.
Ale dnes už je jiná doba. A tak nemáme jisté vlastně ani to, kdy my pracující odejdeme do penze, kolik v ní budeme dostávat a zda nám to bude stačit. A proto jsme nabádáni k tomu, abychom si na penzi spořili, a jsme v tomto počínání jistou měrou podporováni i státem.
Když tedy někdo z nás podepíše smlouvu s nějakým penzijním fondem, může k tomu dostat od státu až 6360 korun, a když má někdo životní pojištění spojené se spořením, může si odečíst z daní až 3600 korun.
Když má našinec penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření, může čerpat státní podporu v podobě státního příspěvku a daňové úlevy. Při čemž je státní podpora nejvýhodnější u úložek ve výši tří set korun, což ale logicky není mnoho a člověk si tím v penzi rozhodně nepolepší, a nejvíc se ze státu vyrazí při platbách ve výši od třech tisíc korun výš, při čemž je ale poměr státního zvýhodnění a vlastních příspěvků už nevýhodnější.
Ovšem takové penzijní fondy už dnes příliš netáhnou, a tak Asociace penzijních společností ČR touží po takové úpravě příspěvků od státu, aby tyto činily u všech vkladů pětadvacetiprocentní úroveň. A zvýšit by se měla i horní i dolní hranice pro přiznání státních příspěvků, aby měli lidé motivaci ukládat si sem víc peněz.
A aby se to lidem v budoucnu vyplatilo, mohou teoreticky dostávat i příspěvek od zaměstnavatele ve výši do padesáti tisíc korun ročně, což je částka osvobozená od daně z příjmů a pojistného.
Jenže jedno je jisté. Ať už stát přispívá nebo ne, vzhledem k dnes rychle rostoucím cenám ztrácejí takové peníze leckdy hodnotu. A tak by prý lidé měli spořit i třeba v rizikovějších podílových fondech.
Takže je prakticky jisté, že se buď budeme ve stáří potýkat s chudobou, nebo budeme žít v chudobě po celý život, abychom měli díky různým připojištěním naději aspoň na důstojné stáří.
