Není ničím neobvyklým a nenormálním, že se lidé mezi sebou porovnávají. Že pohlížejí na ty ostatní a hodnotí tyto, načež zjišťují, zda jsou na tom oni také tak nebo se odlišují.
Kritérií pro podobné srovnávání se najde dost a dost. A mezi parametry, jež se dají porovnávat nejsnáze a jež se také nejochotněji používají, patří i peníze, potažmo finanční možnosti, které máme.
Vždyť kolik se toho jenom dá po finanční stránce porovnávat! Dá se zjišťovat a srovnávat, kdo si vydělává víc a kdo míň, dá se zaobírat cenami, kupní silou, mírou zadlužení, kurzem měny, inflací, konvertibilitou měny, sociálním zabezpečením, daněmi a dalšími odvody…
A když se člověk začne podobnému ekonomickému porovnávání různých realit věnovat, zjistí obvykle, že se ti druzí mají buď lépe, nebo naopak hůře. Z čehož následně vyplyne, že nás těší, že je na tom někdo hůř, a třeba se nad tohoto i povyšujeme, ale na druhou stranu nás ‚žere‘, že se má někdo líp než my.
A když zjistíme, že se ti druzí mají lépe, nejednou závidíme. A klademe si otázky typu ‚proč právě oni, proč ne my‘. A není důvod, proč se podobně neptat.
Proč se má západní Evropa často lépe než my? Proč mají Spojené státy, a nejen ty, daleko pevnější měnu, než jakou je ta naše? Proč jsou švýcarské franky konvertibilní a naše koruny ne, když je Švýcarsko svou velikostí ještě menší trpaslík než naše země? Proč mají lidé ve Skandinávii lepší sociální zabezpečení než našinci? Proč jsme u nás odíráni na daních daleko více než v nějakých těch daňových rájích? Proč, proč, proč?
A odpověď? Je vlastně jednoduchá. Jednak tam mají nejednou odlišné ekonomické podmínky, vnitřní stejně jako vnější, jednak tam ale také lidé odlišně uvažují. A zatímco na tom prvním toho nejednou mnoho nezměníme, nelze si zajistit třeba nerostné zdroje nebo bohatší sousední země, které by nás táhly nahoru, v tom druhém máme rezervy. A ty by se daly využít.
Což se takhle přestat závistivě rozhlížet kolem a začít něco pořádného dělat?
