Bydlení je docela drahý špás. A to nemluvím jenom o situacích, kdy si bezprostředně kupujeme nějakou nemovitost, ve které bychom chtěli a měli žít. I samotné financování chodu existující domácnosti může pořádně lézt do peněz. A může to být nad možnosti leckoho z nás.
A protože jsme lidé, a lidé by si asi měli pomáhat, existují u nás i příspěvky na bydlení, jež mají ulevit právě těm, pro něž by byly výdaje za bydlení vzhledem k jejich příjmům neúnosné. Třeba kvůli rostoucím cenám energií, ale nejen kvůli nim.
Takové příspěvky tedy dostávají ti s nízkými příjmy a lze je získat i tři měsíce zpětně a opakovaně.
Podle Ministerstva práce a sociálních věcí byla třeba jenom v roce 2021 vyplácena tato pomoc řádově sto až sto padesáti tisícům domácností, což prý ale byla jen necelá třetina z těch, kteří by na takový příspěvek měli nárok. A činila kolem šesti set milionů korun měsíčně
Že jsme tak skromní, že máme stát rádi, a tak si utahujeme opasek, jen abychom neujídali ze společného krajíce, a proto často o tuto pomoc nežádáme? Kdeže! Někteří z nás se třeba mylně domnívají, že mohou tyto příspěvky dostávat jen tehdy, když bydlí ve vlastním, a proto nežádají, i když je tu taková pomoc pro každého, kdo někde bydlí a má tam trvalý pobyt, bez ohledu na vlastnictví. A seniorům pro změnu připadá často trapné chodit někam ‚žebrat‘.
Ale tuto pomoc může dostat každá domácnost, jejíž bydlení stojí přes třicet procent jejích příjmů, respektive v Praze 35 %, a když tato procenta nepřesahují částku normativních nákladů na bydlení.
Přispívá se tu i jednotlivcům, i rodinám a někdy i dalším zde společně žijícím osobám.
Stačí si tak jednou ročně podat žádost a každý kvartál doložit náklady na bydlení a příjmy rodiny za předcházející tři měsíce kvůli posouzení oprávněnosti získání onoho příspěvku.
A tak mohou prostě bydlet i chudí. Kterým to my ostatní zaplatíme.
