Člověku, který nemá doposud zkušenosti a povědomí o problematice investic, by mohlo připadat investování jako vlastně něco docela prostinkého. Vždyť co by na tom také mohlo být složitého, že? Někdo vezme peníze, které má, vybere si z investičních nabídek tu, která je nejvýhodnější nebo dotyčnému z nějakého jiného důvodu nejpříjemnější a nejakceptovatelnější, vloží sem ony své finanční prostředky a pak už jenom užívá plodů takové investice, jimiž jsou především očekávané zisky.
Jenže od teorie je k praxi nejednou hodně daleko. A to, že by to mělo fungovat výše popsaným způsobem, neznamená, že to tak vždy a všude skutečně funguje. Je totiž celá řada nejrůznějších situací a důvodů, kvůli nimž může být nakonec všechno i docela jinak. A investor se tak může klidně dočkat namísto přislíbených výnosů jenom zklamání a ztráty.
Ten, kdo shání od investorů peníze, totiž nemusí být ani trochu čestný a zodpovědný člověk. Případně nemusí mít dostatečné schopnosti nebo může mít i jen docela banální smůlu. A pak to může i s nejnadějnějšími investicemi dopadnout špatně.
A proto by měl kterýkoliv investor nejprve zvážit, jaké má která z potenciálně v úvahu přicházejících investičních možností pozitivní a jaké negativní stránky. Měl by zvážit, nakolik reálné je to, co se tu nabízí, nakolik je důvěryhodný ten, kdo to nabízí, prostě nakolik stojí podobná nabídka za úvahu. A pak by si měl zajistit co nejvíce relevantních informací, aby předešel komplikacím, nakolik to jenom je možné.
Ale ani pak nebývají investice zcela bez rizika. Zejména ty dobře úročené. A tak by měl každý investor raději počítat i s tím, že mu nemusí jeho záměry vyjít a že může tratit. A neměl by sázet všechno jen na jednu kartu. Aby ho případná ztráta tolik nezabolela.
Ani ten, kdo investuje s rozumem, tak nemá nikdy všechno jisté. Ale určitě je na tom líp než ten, kdo prostě jenom někam vloží peníze. A pak se třeba nestačí divit.
