Každý víme, co to jsou peníze, a to bez ohledu na to, zda je obvykle máme nebo ne. Jedná se o hmatatelný stejně jako virtuální nástroj, jenž umožňuje snadnou směnu zboží mezi jeho jednotlivými dodavateli a odběrateli a jenž symbolizuje určitou hodnotu, ač je sám ve své podstatě prakticky skoro bezcenný. Protože co by znamenaly pro člověka peníze, kdyby se jimi nedalo platit, že?
Obchodní transakce jsou právě díky penězům jednoduché, daleko snazší než u barterových obchodů neboli přímé směny různého zboží.
Země tak mívají svá zákonná platidla zvaná peníze, jež jsou na dotyčném území všeobecně akceptována a jež coby celek nazýváme měna.
Penězi se dá jak známo v první řadě platit. Což je základní funkce, bez níž by nebyly peníze penězi. Dále jsou zúčtovací jednotkou, jíž se dá vyjádřit třeba hodnota lidské práce, suroviny, kapitál a podobně a na jejímž základě se stanovují ceny a zakládají úvahy o tom, co je a co není rentabilní. A pochopitelně lze jejich užití odložit na pozdější dobu, čímž si člověk v jejich formě uchovává určitou hodnotu, již bude možno kdykoliv v budoucnu směnit za nějakou protihodnotu. Peníze je možné použít i coby úvěry a tím podpořit ekonomický růst.
Pro běžné peníze je typické, že jsou jak známo dělitelné. Tedy mají tu vyšší a tu nižší nominály, jsou tu i mince, i bankovky, vyšší i nižší jednotky, na něž se peníze dělí. V čemž jsou daleko výhodnější než zboží nebo dejme tomu drahokamy, jež při obchodování dělit nelze. Větší a menší nominály jsou pak běžně stoprocentně zaměnitelné, takže ten, kdo přijme stokorunu, dostane vždy stejně jako ten, kdo dostane dvě padesátikoruny, deset desetikorun, sto korun a podobně. Peníze jsou i snadno přenositelné, relativně trvalé (tedy vesměs dlouhodobě platné) a odolávající obstojně opotřebení.
A mají-li své nedostatky, pak ty, že jednak podléhají inflaci, tedy postupem času ztrácejí hodnotu, a jednak že se jich člověku nejednou nedostává tolika, kolika by bylo třeba. Ale to není chyba peněz, za to už mohou zase jenom lidé.
