Lidé si dnes stěžují na to, jak je všude kolem nás draho. A mají nejspíše pravdu, protože si nejsem vědom, že bych minimálně v posledních týdnech viděl něco, co by bylo levnější nebo aspoň stejně drahé jako v minulosti. A když zavzpomínám na doby ještě vzdálenější, je ten rozdíl ještě markantnější.
Vezměte si třeba to, že denně dojíždím do práce. Cesta tam mě vyjde v autobuse na pětatřicet korun, cesta zpět jakbysmet. Tedy v tuto chvíli, teď, když vznikají tyto řádky, což už nemusí platit dlouho. Je to docela běžná cena. Ale když vezmu v potaz, že jsem kdysi dojížděl na stejně vzdálenou střední školu za devětačtyřicet korun, to ovšem měsíčně, je to sakra rozdíl.
Také si třeba pamatuji nedávnou návštěvu v lékárně, při níž jsem tu utratil za léky několik stovek. Sice nic moc, ale když jsem chodil do lékárny zamlada, platil jsem pouze jedinou korunu za celý recept, nic víc.
A když jsem po dlouhé řadě let zaslechl odrhovačku z mých mladých let o tom, jak „máma mi dala korunu, abych koupil rybu, a já místo ryby ryby koupil velerybu“, uvědomil jsem si, za co by měli prodavači někoho, kdo by si dnes chtěl za jednu korunu pořídit jakýkoliv rybí produkt.
Prostě jsou dnes ceny někde docela jinde než dřív. A není na tom nic překvapivého, podobný trend tu lze pozorovat už od hodně dávných časů.
Peníze se prostě postupem doby znehodnocují, nároky lidí zvyšují, a když do toho zasáhnou ještě nějaké ty další negativní ekonomické faktory, nevyvíjí se finance pro lidi právě optimisticky a pozitivně. A čím více si někdo z lidí nárokuje finančních prostředků, tím víc jich chtějí mít i ti druzí, jimž se má platit, čím větší průšvih na některou zemi nebo třeba i celý svět dolehne, tím jsou ceny vyšší. A tím více je i těch, jimž se to nelíbí.
Ale tak už to prostě chodí. A zřejmě toho budeme svědky i nadále. Protože začít u sebe a chtít méně peněz výměnou za budoucí nižší ceny? To jen tak někdo neakceptuje.
