Když má člověk v určité době dostatečně vysoké příjmy, měl by se starat i o to, aby všechno neutratil hned, ale aby mu něco z toho zbylo i na pozdější dobu, kdy se mu zase až tak dobře dařit nemusí. Tedy měl by si vytvářet určité finanční rezervy, jež v nejlepším případě nikdy nevyužije, ale v situacích horších ho mohou třeba i vysloveně spasit.
Ale co když člověk takové dostatečně vysoké příjmy nemá? Co když sice žije obstojně, ale přesto to není žádný důvod k přehnanému jásotu? Někdo takový by měl… jednat úplně stejně. Tedy měl by si rovněž něco spořit, byť je logické, že zde už nepůjde o tak závratné částky, jaké si může odložit ten, kdo je takzvaně za vodou. A tento by si měl počínat právě tímto způsobem ze stejného důvodu. I když mu dnes třeba není valně, není nikdy zaručeno, že nebude ještě hůř. A i nějaké ty drobné se mohou často hodit, když není důvod k jásotu.
A co ti, kdo dokážou stěží vyjít s příjmy a na úspory v této situaci mohou skutečně zapomenout? Takoví pochopitelně spořit nemohou. Ale i ti mohou udělat něco pro svoji budoucnost. A to přinejmenším to, že se budou snažit, seč jim jenom síly stačí, vyžít z toho, co mají, bez zbytečného zadlužování se. Protože když už člověk nebude mít v pozdějších časech naspořeno, měl by mít aspoň tu výhodu, že nebude muset trnout při představě toho, kde vezme na splátky svých dluhů, jež po půjčce naprosto logicky následují.
A ti, kdo jsou dnes ve finančních problémech tak hluboko, že si musí půjčovat? Ti by měli usilovat aspoň o to, aby si vzali půjčku co nejnižší a co nejzvladatelnější a nejvýhodnější. Aby se s ní zvládli v budoucnu co nejbezbolestněji vypořádat, aby je neuvrhla do neštěstí.
A co ti, kdo si dnes chtějí zbytečně půjčit balík a nemají na to? Ti by měli být posláni do řiti nebo někam jinam, až v budoucnu zjistí, že jsou ztraceni.
