Někteří lidé vidí svou budoucnost růžově, a ti ostatní na drogy nemají. Což je samozřejmě docela otřepaný vtip, jenž ale rovněž něco vypovídá o tom, jak našinci svoji současnost a budoucnost vnímají. Prostě jsou mezi námi i ti, kteří se neobávají toho, co přinesou příští dni a roky, i ti, kteří se třeba i vysloveně děsí toho, jak černá se zdá jejich budoucnost být. A zatímco se někdy jedná pouze o pocity, někdy jsou podobné myšlenky skutečně na místě.
Pětina našich lidí se podle statistiky budoucnosti bojí, a to především v souvislosti se zdražováním a daněmi. Zatímco prý devětatřicet procent našinců očekává v blízké budoucnosti zlepšení své finanční situace, osmnáct procent se obává naopak zhoršení, a ti, kteří se obávají zhoršení své situace, vidí nejvyšší hrozbu právě ve zdražování a daních.
A někdy jsou takové obavy z budoucnosti skutečně na místě. Třeba proto, že je nemálo lidí, kteří ani dnes nemají finanční rezervy, a tak mohou být každou komplikací citelně zaskočeni.
Zatímco muži s vysokoškolským vzděláním mají tradičně vyšší úspory, u žen a lidí žijících v domácnostech s celkovými příjmy do pětadvaceti tisíc je to jiná. A zatímco má dvacet procent našinců našetřeno více než 300000 korun a dalších sedmadvacet procent od sta do tří set tisíc korun, je tu i více než čtvrtina lidí, kteří mají maximálně desetitisícové úspory. A je tak jasné, že zejména ti poslední neustále takzvaně balancují na ostří nože a nemají své jistoty.
A vezmeme-li to z úhlu pohledu výdajů domácností, mají dva z pěti našinců našetřeno méně než jeden měsíční příjem své domácnosti a každý desátý právě jeden takový měsíční příjem. Což se týká především lidí bez maturity, nezaměstnaných, žen, pracujících v domácnosti či těch na mateřské. A je to pochopitelné, protože právě pro tyto nízkopříjmové skupiny je těžké pokrýt své životní náklady, a na nějaké spoření tu lze často zapomenout.
A tak kdekdo nevidí svou budoucnost růžově. A měl by se zasadit o to, aby tuto aspoň nemusel vidět černě.
