Každý stát má svoji měnu, již používá při obchodních transakcích nejrůznějšího druhu. Někdy je tato měna dokonalejší, jindy horší, a někdy třeba i natolik zoufalá, že už se o ni pomalu ani nestojí. To podle toho, v jaké ekonomice takové peníze obíhají. A aby peníze plnily svoji funkci, je třeba v každé zemi nějaká instituce, jež peníze spravuje, a to pokud možno tak, jak je to žádoucí.
U nás o měně rozhoduje v první řadě Česká národní banka, které do toho fušují i naši vládní politici. A vesměs není výsledek jejich práce zrovna takový, jaký bychom si přáli. Peníze putují tam, kam by putovat neměly, a pak scházejí tam, kde by se vyplatily, a nadšeni nejsme vesměs ani z inflace, jež nám nejednou i významně ukusuje z hodnoty našich úspor.
A pokud už jsme v této souvislosti s náladou na bodu mrazu a povzbuzení by nám bylo více než zapotřebí, můžeme si aspoň trochu ulevit při pohledu na situaci ve Venezuele. Ta sice přijde v srpnu o většinu ze svých milionářů, ale nikdo z těchto si v této souvislosti zase až tak nezoufá. Spíš právě naopak. Protože nepůjde o zabavování jmění těch bohatých, ale pouze o technické opatření, jímž bude umazání šesti nul z tamních bankovek. Čímž se stane z každého milionu venezuelských bolívarů pouze jeden jediný.
Tamní inflace totiž znehodnotila měnu natolik, že se směňovala a dosud směňuje s americkým dolarem v kurzu 3219000 bolívarů za dolar. Což je nesrovnatelné třeba i s naší českou korunou, pro niž tudíž platí, že by byl ve Venezuele milionářem každý z našinců, který vlastní aspoň necelých sedm korun.
A není to poprvé, co tam takto činí, od roku 2008 už tam obdobně stihli škrtnout osm nul.
Ovšem navzdory tomu, že se tam podařilo inflaci významně zpomalit, tam lidé o své peníze nestojí a neformálně platí americkými dolary. Protože byť už není jejich inflace jako dřív vyšší než 300000 procent, přece jenom ani ta současná 2339procentní není potěšující.
Takže už se mi trochu ulevilo. A vám snad též. Protože co je ve srovnání s tím ta naše řádově tříprocentní inflace, že?
