Není vyloučeno, že v době, kdy budete číst tyto řádky, bude situace trochu odlišná, jisté je však to, že to zásadní, o čem tu bude řeč, bude stále platné. Protože jsou skutečnosti, které se nedají změnit v krátkém časovém horizontu, a jsou i neměnné pravdy, se kterými se zkrátka nedá hnout, ani kdyby se lidé snažili sebevíc.
Zkrátka a dobře dnes platí, že se nám u nás nevede nijak skvěle. Což je samozřejmě líbivější popis stávajícího stavu věcí, v němž se pokazilo pomalu vše, na co jenom pomyslíme. Vždyť sami dobře víte, jak to myslím.
Naše ekonomika jako celek je v troubě. Roste to, co by růst rozhodně nemělo, především pak ceny, deficit státního rozpočtu, nezaměstnanost (maskovaná doposud z nemalé části využíváním ošetřovného lidmi, kteří by jinak přišli o práci, již nelze kvůli omezením vykonávat a jež nejednou stále ještě existuje, ovšem spíše jen ze setrvačnosti) a nouze celých segmentů společnosti.
Kromě zmíněného růstu nás pak provází i pokles, nad kterým ale také nelze jásat. Třeba pokud se bavíme o poklesu příjmů mnoha lidí, o poklesu sociálních jistot, o poklesu reálné hodnoty naší měny, zkráceně řečeno o poklesu ekonomiky.
Mnozí z nás sedí z důvodů direktivních nařízení shora zavřeni doma, mnozí ‚jedou na půl plynu‘, mnozí utrácejí své poslední úspory a mnozí už se ocitli i docela na suchu, mnozí nejsou optimističtí a mnozí oprávněně propadají skepsi, ne-li přímo beznaději. A ti, kdo doufají v to, že se nakonec objeví nějaké to světlo na konci tunelu, čekají nejednou marně, protože ve zmatené době nikdo neví, co přijde a kdy to přijde.
Jako tonoucí se nejednou chytáme i stébel, jimiž jsou naděje dávané nám občas těmi nahoře. Ovšem kolik jenom nadějí se následně rozplyne jako pára nad hrncem, po kolika nadějích následuje jenom hořké zklamání!
A kdy bude lépe? To mnozí z nás nevědí. Ač je odpověď od nepaměti notoricky známá.
Lépe bude tehdy, až začneme důsledně dodržovat moudrá rozhodnutí a bránit se proti nesmyslům a toto budeme vyžadovat i od ostatních. Od posledních prosťáčků až po ty tam nahoře.
