Možná tu někdy byly doby, kdy platilo to, co se říká, tedy že peníze kazí člověka. Ale podíváme-li se bez růžových brýlí na naši současnou společnost, lze o tom hodně pochybovat. Protože určitý kus pravdy tu nesporně je, jenže je to natolik částečná pravdivost, že jde spíše o polopravdu, ne-li pomalu lež.
Peníze prý kazí člověka. A kdo chce, ten pro takové tvrzení určitě nějaké ty zjevné důkazy najde. Mnozí z nás by si mohli vzpomenout třeba na nějakého krajně zlovolného a ostatním lidem jedině ubližujícího a škodícího boháče, i kdyby se měli vytasit třeba i jenom se smyšleným panem Burnsem ze seriálu Simpsonovi.
Dost možná známe i někoho bohatého, o kom platí to, že sytý hladovému nevěří, tedy někoho, kdo bez špetky soucitu hledí na chudobu jiných a ani ho nenapadne, zda by jim třeba nebylo vhodné trochu pomoci.
Možná známe i zaměstnavatele, kteří si žijí v přepychu a zároveň by si nechali koleno pro korunu vrtat, když dojde na výplaty jejich zaměstnanců.
A můžeme si konec konců zmínit třeba i nejednoho z našich vrcholných politiků, který hrabe peníze, ale o ekonomický stav jeho národa mu nejde ani v nejmenším. A případně se ještě dokonce holedbá, jak zruinováním svého národa tomuto prospěl.
A nemusíme chodit jenom mezi politiky nebo jinou společenskou smetánku. Kolikrát jenom někdo nadělá dluhy na své blízké, třeba i na rodiče a jiné příbuzné, jež nechá třeba ručit za své půjčky a pak nesplácí a nechá je v tom.
To jsou některé ze zjevných případů, kdy peníze kazí člověka. Tedy kdy vlastnictví peněz kazí člověka.
Jenže on dokáže lidi kazit třeba i naprostý opak. Vždyť jen se někdy projděte kolem sociálky nebo úřadu práce v době, kdy se vyplácejí sociální dávky! Nebo navštivte vyloučenou lokalitu či podobné místo v době, kdy už je vše utraceno! V tu chvíli zjistíte, jak jsou peníze z kažení lidí obviňované neprávem. Protože se lidi dokážou zkazit, i když nemají ani korunu.
