Donedávna se dalo lidem v našich a nejen našich končinách doporučit, aby si šetřili peníze na budoucnost. Protože nebylo a nikdy ani nebude jasné, co přinesou dny příští, a tak se dalo říci, že se může jednoho dne každá koruna hodit.
Jenže poslední dobou bere ona dlouhodobě pravdivá skutečnost za své. Jistě, i dnes se dá říci, že kdo má naspořeno, má o něco lepší perspektivu než ten, kdo utratil vše, co měl, případně dokonce i to, co neměl. Jenže o kolik má takový spořivý jedinec lepší vyhlídky do budoucna? To už je těžké odhadnout. Protože ceny rostou, inflace pokořuje jeden rekord za druhým, a kdo ví, kdy se ceny opět stabilizují a co pak budou naše dnešní peníze pro jejich držitele ještě znamenat.
I dnes se sice doporučuje si spořit, jenže už se otevřeně dodává i to, že není spoření jako spoření. A že odkládání si hotovosti nebo využívání tradičních nástrojů typu vkladní knížka nebo běžný účet je holý nerozum a je třeba investovat, jakkoliv ani investování obvykle dostatečně vysoký úrok nepřinese, a navíc je provázeno i rizikem ztráty investovaných peněz samotných.
A kdo spoření nerozumí a nechce takové nechtěné ztráty riskovat, ovšem nemíní se nechat ani ruinovat inflací? Ten je v prakticky neřešitelné situaci. Nelze peníze neutratit a současně na nich neprodělat. A ať se tyto investují do čehokoliv, je to risk, protože má ekonomická situace hodně daleko k ideálu.
Ať vám tedy poradí kdokoliv cokoliv, bude taková rada drahá. Totiž vyjde vás draho. Protože se prodělá snad na všem, co lze jenom s penězi podniknout. A kdo ví, kdy tomu zase bude jinak, kdy bude radost peníze mít.
Já osobně tedy v dnešní době preferuji investice do svého cestování. Protože je jednak otázkou, jak dlouho nám tu ta možnost zůstane, když už se zase začíná mluvit o rostoucím počtu nakažených a o možné epidemii s příchodem podzimu, a jednak bude aspoň na co vzpomínat. A vzpomínat na cestovatelské zážitky je příjemnější než vzpomínat nad kousky papíru, jakou měly tyto před inflací hodnotu.
