Už pomalu rok žijeme v ekonomicky nezáviděníhodných poměrech. Ano, stále ještě se dá říci, že bychom na tom mohli být i hůř, ale jsou tu mnozí, kteří už si nedokážou představit, jak ještě více by se mohlo jejich postavení zkomplikovat. Máme tu i lidi, kterým bylo znemožněno si na sebe vydělávat a jimž už dávno došly finanční rezervy a tito tak nemohou hýřit optimismem, zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se to v dohledné době obrátilo k lepšímu.
Chtělo by to mít nějakou jistotu, že člověk nezůstane na suchu, když už se do podobné situace dostane. A protože je to seriózní hrozba, zamýšlejí se mnozí z našinců nad tím, jak si práci anebo aspoň příjem zajistit.
A mnozí v takovém případě sázejí na pojištění proti ztrátě zaměstnání.
Ne že by bylo toto pojištění využíváno všemi, protože ho leckdo považuje za zbytečné a pro leckoho už je pro změnu pozdě, když už o své živobytí přišel, ale každopádně se tak děje hojněji než jindy. Protože vše nasvědčuje tomu, že dnešní neutěšený stav věcí bude pokračovat a čeká nás ekonomická krize, v níž je ztráta práce častým úkazem. Trvá riziko karantény, klesá ekonomika, ale také je logické, že jsou lidé nejednou v práci nahrazováni technikou a stávají se postradatelnými. A nezaměstnanost negativně ovlivňuje třeba i růst efektivity práce, kvůli níž se někteří lidé stávají nadbytečnými.
Lidé z takových oborů, jako jsou pohostinství, cestovní ruch, automobilový průmysl, kultura, sport a podobně nemohou hýřit optimismem, zde je otázkou, zda a kdy zase bude lépe. A ani jiní lidé nejednou nemohou hýřit optimismem, protože mnozí z našinců nemají dostatečné finanční rezervy a nadpoloviční většina z nás by tak prý měla problémy s hrazením svých závazků a pokrytím běžných výdajů, kdyby se ocitla bez práce.
A tak se lidé nejednou pojišťují pro případ ztráty zaměstnání. A dá se říci, že dobře dělají.
