Ministerští páni možná neměli co dělat nebo dostali nějaké peníze a potřebovali je za něco utratit. A tak si zadalo ministerstvo financí výzkum spočívající v tom, jak se našinci dokážou zhostit úkolu posoudit výhodnost půjček. A dospělo k dost smutnému výsledku.
Jak vyplývá z čerstvě zveřejněných údajů, týkajících se pojmů jako RPSN, p. m. nebo p. a., je statisticky pouze každý čtvrtý našinec schopen vybrat ze tří nabízejících se spotřebitelských úvěrů ten pro něj nejvýhodnější. Tedy pouze každý čtvrtý dospěl k názoru, že je tím nejpodstatnějším kritériem výběru RPSN, tedy celkové náklady, o něž člověk ročně přeplatí půjčenou částku.
Sice jsme si prý ve srovnání s pět let starým podobným výzkumem polepšili, ovšem jak sami uznáte, není to žádný důvod k jásotu. Zejména vezmeme-li v potaz, že byli ti, kdo zvolili správně, zpravidla z řad vysokoškoláků s nejvyššími příjmy, s opravdu vysokou úrovní finančních znalostí a ekonomickou zodpovědností, tedy ti, kdo si zřejmě nejméně ze všech budou někdy potřebovat vzít půjčku.
Zatímco si zhruba stejné procento účastníků výzkumu vůbec neporadilo a nevědělo, jak se rozhodnout, a těsně nadpoloviční většina zvolila některý ze zbývajících dvou dražších a nevýhodnějších produktů.
I když se prý dva z pěti účastníků výzkumu před tímto holedbali znalostí smyslu zkratky RPSN, ukázalo se, že tomu tak vůbec není a že by tito volili podle výše splátek nebo podle procentní sazby úroků.
Jen čtvrtina z účastníků onoho výzkumu pak také správně zvolila mezi zbývajícími dvěma výše uvedenými zkratkami, označujícími tu měsíční a tu roční úrokovou sazbu. Třetina se při volbě zmýlila, dva z pěti zkrátka nevěděli a nedokázali odpovědět.
Což znamená v podstatě jediné. A sice to, že jsme navzdory soustavným doporučením a varováním finančně dost negramotnou společností. V níž není možná vůbec těžké někoho při půjčování peněz doběhnout a následně sedřít z kůže.
Heuréka!
