Jak všichni víme, nejsou už peníze něčím tak hodnotným, jak tomu snad bylo za starých časů. Když měl tehdy někdo peníze, šlo už o někoho z řad lepších lidí, jimž se závidělo, o peníze byl tehdy enormní zájem, a proto si tyto držely své renomé. Ale dnes? Dnes už má peníze každý, tyto se tisknou jak na běžícím pásu, dá se k nim přijít relativně lehce, a tak se tyto staly něčím, co přestalo být zázrakem. A staly se obvykle obětí inflace, tedy postupné ztráty jejich reálné hodnoty.
Takovou inflaci pociťujeme v dnešní době všichni. Ale není to jenom záležitost naší současnosti. Podobně se už znehodnocovaly různé peníze i v minulosti a v různých zemích. A kdo nechtěl o jejich skutečnou hodnotu přijít nebo chtěl alespoň eliminovat ztráty, hledal, do čeho by takové peníze investoval. Aby je rozhojnil, a to obvykle na úkor někoho jiného, někoho, kdo mu za ně poskytne to, co má stabilnější hodnotu.
Dlouhodobě se tak investuje v časech, jež penězům nepřejí, do zlata či jiných drahých kovů. Což může pomoci, pokud se nakoupí a pak prodá v tom pravém okamžiku. Jenže hodnota takových kovů není stálá, laikové ji nedokážou vždy předvídat, a tak se dá na investicích do podobných kovů nejen vydělat, ale i prodělat.
Dá se investovat i do takové vzácnosti, jako jsou diamanty. Jenže chce-li je člověk využít pouze k záchraně hodnoty peněz po určitou dobu, není to moudrá volba. Protože i trh s diamanty je nevyzpytatelný, a navíc se tyto musí při každé transakci nechat prověřit znalci, kteří něco stojí. Takže je tu výnosná spekulace spíše vzácností.
Dá se možná investovat do nemovitostí. Jenže co když si člověk pořídí něco, co mu spadne na hlavu, co není žádoucně kvalitní, že? Nebo co když dejme tomu přijde znárodnění, válka a podobně? To vše tu už přece bylo. A v takové situaci se nedá vzít nemovitost do kapsy a odnést, a je tu riziko, že o ni, a tedy i hodnotu svých peněz, majitel přijde.
A tak asi bude přece jenom nejlepší investovat peníze do rumu. Jak se totiž traduje, stěží někde jinde dostaneme za své peníze čtyřicet procent.
