K tomu, aby se z hromady ilegálně získaných finančních prostředků staly peníze zdánlivě čisté jako padlý sníh, takové, které lze bez obav legálně používat, se používá následující postup.
Hotovost, získaná ve značném množství a v podobě mnoha bankovek nižší nominální hodnoty, se uloží do banky. To je v současné době bezhotovostních plateb nezbytné, protože s takto uloženými penězi už se dá nakládat v bezhotovostním platebním styku. Takové peníze je však třeba ukládat postupně, aby se tím nevyvolalo podezření, a také se už od osmdesátých let ukládá zásadně méně než deset tisíc dolarů, což je částka, u níž tradičně vzniká bankám oznamovací povinnost. Postupem času byly způsoby takového ukládání hotovosti propracovávány, aby odpovídaly právním předpisům platným v různých zemích, plus se podobné počínání soustředilo zejména na státy, kde nejsou natolik přísná kritéria pro ukládání hotovosti.
Poté se takové peníze oddělují od zdroje, ze kterého pocházejí. To představuje hotovostní a bezhotovostní operace, obchody s cennými papíry, drahými kovy, nemovitostmi, starožitnostmi a uměním, zakládání firem provádějících fiktivní transakce. Čímž vzniká nepřehledná situace, díky níž už se dá jen těžko dobrat původu peněz.
A takto očištěné peníze se posléze vracejí svému majiteli, zdánlivě naprosto legální, ba klidně i zdanitelné.
Podobným praním špinavých peněz se zabývají pochopitelně v první řadě různé zločinecké organizace. Ovšem nejen ty. Do této činnosti se mohou pouštět nejednou i jinak bezúhonní lidé, kteří se chtějí vyhnout daním nebo jinak obejít předpisy a zákony, peníze mohou prát i vlády některých zemí v rámci boje proti teroristům nebo proti nepohodlnému či přímo nepřátelskému režimu, i diktátoři usilující o to, aby měli v případě svržení rezervy, jež jsou pro jejich nástupce nedohledatelné.
Je tomu tak a určitě tomu tak bude vždy, dokud budou na světě peníze. Protože kdo by si někdy nechtěl něco ‚odklonit‘, že?
