Když člověk dosáhne věku, ve kterém má právo odejít na zasloužený odpočinek, měl by toho využít. Aspoň já bych to tedy určitě využil, kdybych už byl tak daleko. Což bohužel nejsem. Když někdo v životě odpracoval své, měl by si prostě také odpočinout a trochu si užít dobu, na kterou si vlastně povinně utrhoval od úst.
Ale všichni víme, že se to ne vždy děje. Zatímco někteří lidé seknou po dosažení předepsaného věku a počtu odsloužených let s prací a někteří dokonce odcházejí do předčasného důchodu, jsou tu i jiní, ti, kdo i v důchodu pracují. Někdy proto, že je to baví, někdy proto, že cítí určitý pocit zodpovědnosti kvůli svému dosavadnímu chlebodárci, někdy třeba i kvůli tomu, že výše jejich penze neodpovídá jejich představám a je tak třeba si přilepšovat právě prací na stará kolena.
Moudří vládci pochopitelně vítají, když důchodci i nadále pracují. Protože čím lépe se takoví lidé finančně zajistí, tím méně toho vyžadují po státu, a navíc vytvářejí hodnoty a třeba i vykonávají práci, kterou by jinak nebylo komu svěřit. Ale moudří vládci by také asi měli nejen vítat, že důchodci někdy pracují déle, než by museli, ale měli by jim za to něco nabídnout. A tak třeba padaly zmínky o tom, že by se pracujícím důchodcům mělo odpouštět jejich pojistné, že by měli mít raději tu přednost, že by se jim namísto nepatrného zvyšování jejich důchodů odpustily sociální odvody. Ovšem ministr práce Marian Jurečka s tímto nepochodil. Proti bylo ministerstvo financí, kterému se navrhovaná sleva na pojistném ve výši šesti a půl procenta nezamlouvá. Protože by tím stát přišel o čtyři až čtyři a půl miliardy korun. A co na tom, že by pracující důchodci platili daně a další odvody a díky jejich koupěschopnosti by se hýbaly více i obchody?
A tak si důchodci mohou jenom požádat o zvýšení důchodu vždy po odpracování 360 kalendářních dnů. A jistě je ‚potěší‘, že si budou moci nově požádat o důchod i přes internet.