Z údajných dobrých časů, jež u nás ještě před rokem panovaly, jsme byli pomalu ze dne na den uvrženi do krajně nezáviděníhodné situace, v níž už nás nemůže těšit ani ta skutečnost, že na tom ani ostatní země světa nejsou lépe, ba že na tom mohou být třeba i o poznání hůře.
Zatímco ještě před rokem si našinci žili vcelku spokojeně a vrcholní politici si pochvalovali, dnes už si nepochvalují ani ti, ani oni. Realita vydávaná za růžovou nám dokázala rychle změnit barvu a stát se nejednou přímo černou.
Co za to může? Ti, kdo jsou pasivními příjemci informací, jež se na nás valí ze všech stran, mohou mít v podstatě dvě odpovědi.
- Může za to koronavirus. To kvůli němu se zastavily nebo aspoň znatelně zpomalily nejrůznější obory ekonomiky, to kvůli němu musíme nejednou izolováni od ostatních sedět zavření doma, to kvůli němu je mnoho z těch, kdo se vždy dokázali uživit vlastní prací, odkázáno na nějakou tu finanční výpomoc ze strany státu, to kvůli němu se vynakládají nemalé finanční prostředky, jichž se i tak nedostává, za zdravotnictví, testování, nezbytné změny toho či onoho…
- Mohou za to naši politici. Vždyť kdyby tito nezakazovali, dokázal by se nejeden obor ekonomiky rozvíjet nebo aspoň držet nad vodou a lidé by tak na tom byli jako celek finančně lépe. To politici zakazují a pak rozhazují peníze, které dokonce ani nejsou ve státní kase k dispozici, aby udrželi při životě to, co svými regulacemi poškodili či dokonce zničili.
A na každé z těchto alternativ je nesporně kus pravdy. Ovšem největší pravdou je to, co se často a na plná ústa neříká. A to skutečnost, že si za to my lidé můžeme především sami. Protože kdybychom důsledně dodržovali moudrá řešení, mohli jsme na tom být o poznání lépe. A kdybychom volili do svého čela slušné lidi a pak po nich skutečně dnes a denně požadovali poctivou práci, nebyli bychom tam, kde jsme. Tedy nejednou pomalu před bankrotem, ne-li už po něm.
