Nepodepsala se na vás negativně situace, jež naši zemi opanovala v posledním už téměř roce? Máte se stejně jako dřív? Nebo snad dokonce ještě lépe? Je-li tomu tak, můžete si srdečně pogratulovat. Můžete se radovat z toho, že se to u vás vyvinulo právě takto. Protože je mezi námi bohužel spousta lidí, jimž takto štěstí nepřálo, jimž nebyl osud příznivě nakloněn.
Po ekonomické stránce strádají ti, jimž zakázali podnikat či vykonávat jejich profesi, trpí ti, jimž zde byly omezeny možnosti nebo jimž byla nastavena taková opatření, při nichž se pracuje o poznání hůř než před pandemií. Strádají ale i ti ostatní, byť ti poněkud odlišně. Třeba proto, že se zdražuje vše, na co se jenom podíváme, což nám ukusuje z pomyslného krajíce.
A pokud se budeme bavit ryze ekonomicky, pak trpíme po finanční stránce vlastně všichni, jen si to někdy neuvědomujeme a někdy nechceme přiznat. A sice proto, že – jak je známo – všechno souvisí se vším. A tedy i se státem.
Díky státní pomoci netrpí tolik ti, kdo byli připraveni o obživu, díky tomu se tu mnohé nezastavilo, ač to není ve stávající situaci rentabilní. Ovšem státní měšec byl už i dříve notně děravý a dnes, po výpadku mnoha jindy obvyklých příjmů, je to ještě horší. Máme tu deficit, jaký tato země nepamatuje, a do jednoho tak vlastně žijeme na dluh. Protože každý z nás je kouskem tohoto státu a každému tak náleží podíl na tomto dluhu, jenž se bude muset v budoucnu splatit. A při tom sáhnou do kapsy každému z nás. Takže dnes vlastně strádáme i tím, co teprve přijde.
A co v takové situaci dělat? Tím nejdůležitějším, co se dělat dá, je nastavit si co nejúspornější režim života a nějak to vydržet. A doufat, že to přece nemůže trvat věčně a jednou snad zase bude líp.
A pokud snad s tímto řešením nedokážete souhlasit? Pak zkuste navrhnout něco lepšího.
