Když se u nás už dávno před mým narozením zavedly plošně starobní důchody pro všechny, byl to pokrok a důvod k nadšení. To, čím se do té doby mohli pyšnit jen někteří ze šťastnějších našinců, se stalo realitou pro všechny z nás, a nikdo už tak nemusel trnout, zda ho jeho děti budou ve stáří živit, zda bude mít svůj výměnek nebo půjde o žebrácké holi.
Ale z této přednosti se nám v průběhu let vyvinul spíše problém. Zejména pak v době po listopadu 1989, kdy se ukázalo, že zřejmě bude peněz na důchody čím dál míň a dost možná jednoho dne dojdou zcela. Takže budou důchodci chudáci a možná nadejde i doba, kdy tito i navzdory dlouhodobému placení povinného pojištění budou zase jako kdysi odkázaní na to, zda je budou živit bezprostředně jejich potomci.
Prostě nám důchody reálně klesají, a aby byly, posouvá se na stále pozdější a nejistější dobu věk, ve kterém našinci mohou do důchodu odcházet. A lidé jsou také nabádáni, aby si víc a víc šetřili a investovali, aby se na stará kolena měli líp. Nebo aby měli aspoň co jíst.
Protože jaká je u nás realita, co se starobních důchodů týká? V prosinci roku 2021 brali podle Českého statistického úřadu naši důchodci v průměru 15.453 korun, o rok později 18.098 korun a letos v lednu se tato částka zvýšila po valorizaci a přidání výchovného na 19.438 korun. Což byl a je čistý průměrný důchod, ze kterého mají naši penzisté žít.
Řekl bych, že to není vůbec málo. A trvám na tom, že mám pravdu. Jenže je tu pochopitelně ta skutečnost, že ne všichni pobírají zrovna tento průměr. A tak jsou tu samozřejmě mezi důchodci i chudáci, u kterých se nelze divit, že s důchodem nemohou normálně žít.
A aby to bylo ještě složitější, co chvíli se reformuje, takže vlastně kdo ví, jak na tom budou dnešní důchodci v budoucnu a jak se bude dařit těm, kdo do důchodu ještě neodešli. Protože stanovení věku odchodu do důchodu, jakási doba dožití, předčasné odchody do penze u náročných povolání a podobně vyvolávají jen zmatky. A to není dobré pro nikoho. Každý chce přece normálně žít. I když už je starý.