Placení státního důchodového pojištění je dnes stejně jako už po desetiletí povinné a nikdo ze zaměstnaných lidí se mu nevyhne. Platíme ho, i když není žádným tajemstvím, že se celá řada lidí penze nedožije nebo si jí dlouho neužije, a odvádíme sem peníze, i když je známo, že z penze, kterou nám tu vyměří, zjevně nebude možné vést důstojný život.
A abychom si důchod mohli užít, abychom i po skončení produktivního věku měli peníze na svou obživu, musíme si šetřit a spořit i někde jinde. Což má jedinou přednost v tom, že už jde o ryze dobrovolnou záležitost, k níž nás nikdo nenutí. Tedy nemůže nutit.
Transformované fondy, do kterých se kdysi dalo vstupovat a platit si v nich penzijní připojištění, už jsou dávno jenom pro ty, kteří do nich vstoupili dříve, než se lidem tato možnost před lety zatrhla, pro ty, kteří v nich zůstali. A ani pro tyto rádoby vyvolené to není žádné terno, protože transformované fondy nemohou investovat rizikově, nesmí se dostat do mínusu, a tudíž jsou odkázané jen na nevýnosné produkty finančního trhu, jako jsou dejme tomu státní dluhopisy. A z toho nikdo z budoucích důchodců nezbohatne.
A kde se tedy dnes dá zajistit na stáří, na penzi?
Prý snad jedině v takzvaných účastnických fondech. Ty totiž na rozdíl od fondů transformovaných nemusí zaručovat návratnost vložených prostředků. A proto mohou investovat riskantněji, a tedy i výnosněji.
Údajnou výhodou těchto fondů je třeba i možnost využití různě rizikových strategií, z nichž si mohou klienti vybírat dle svého uvážení, dobrou věcí je tu prý i to, že si lze vybírat i programy životního cyklu, v nichž člověk zamlada více riskuje a vydělává a později raději přesedlá na méně výnosnou formu s většími jistotami. Čímž lze porazit inflaci.
Vzhledem k tomu, že Česká národní banka v posledních týdnech výrazně zvyšuje své úrokové sazby, je tu tedy i šance na větší výnosnost. Ale ani tady se nezbohatne. A je tedy otázkou, zda to tady vůbec zkoušet. Když i s tímto nakonec může důchodce umřít hlady.
