Když se chce mít někdo dobře, musí si na to mimo jiné i vydělat. Bez peněz je totiž dokonalé štěstí v životě nemyslitelné, jakkoliv ne vše dobré s penězi nezbytně souvisí. Člověk si tedy musí vydělat, a pak takové peníze může utratit za to, co mu udělá nějakým způsobem dobře.
A když si na to někdo právě v daném okamžiku nevydělá? Pak to může mít také, ovšem za předpokladu, že si na to peníze půjčí. Protože bez peněz nikdo to, co není bezplatné, nedostane.
A tak to u nás prostě chodí. Někdy si dost vyděláme a někdy si peníze půjčíme a následně splácíme. A přiznejme si upřímně, že je lepší si peníze rovnou vydělat. Kdo totiž používá k financování čehokoliv peníze vlastní, ten už je nikomu nemusí vracet a ani po něm nikdo nechce úroky nebo nějaké poplatky a nikdo ho nemá pomyslně v hrsti. Kdo žije za své, ten to má v mnoha ohledech lepší.
A lepší jsme to u nás měli v dubnu v průměru všichni. I když se to v konkrétních případech může různit, nesporným faktem je, že právě ve zmíněném měsíci klesl dluh českých domácností bankám. A to poprvé od ledna roku 2016. Ve srovnání s březnem dlužili našinci bankám o devatenáct miliard korun méně.
Méně jsme my Češi dlužili za hypotéky, spotřebitelské úvěry i úvěry pro podnikatele a firmy. A nejen že jsme méně dlužili, ale dalším potěšujícím faktem byla i skutečnost, že jsme se polepšili ve splácení, že jsme oplývali lepší platební morálkou. Domácnosti nesplácely jenom 1,39 procenta svých dluhů, u hypoték to bylo 0,8 %, u spotřebitelských úvěrů 4,29 %, u dluhů firem 3,65 % a u živnostníků 5,84 %. A byť to pořád ještě nebylo ideální, přece jenom to byl posun pozitivním směrem.
A nejen že jsme si v dubnu méně půjčili. Navíc jsme si i více uložili. S výjimkou živnostníků se zvýšily úspory všech kategorií našich lidí. Domácnosti si na úsporách polepšily o pětatřicet miliard, firmy o dvě miliardy. A je radost to slyšet. Protože to ještě pořád není dokonalé, ale třeba už se blýská na lepší časy, kdy konečně budeme žít víc za své a míň na dluh.
