Jestli něco nakrkne snad každého člověka, pak jsou to situace, kdy někdo sáhne na jeho peníze. Protože se namáhal, odvedl svou práci a dostal za ni určitou protihodnotu. A když si pak tuto odtrhnul pomyslně od úst, naspořil si a (marně) věřil v to, že si ony peníze plně užije později, o kteroužto možnost byl posléze připraven, není ani divu, že není takovému jedinci dobře na duchu. A že může být i více než notně rozezlen. Jenže to je asi tak všechno, co s tím dotyčný nadělá.
Způsobů, jak znehodnotit měnu, existuje několik. A jednoznačně mezi ně patří i devalvace. Což znamená znehodnocení i v překladu latinských slov, z nichž pojem devalvace jako takový vzniknul.
I když může devalvovat kdeco, spojujeme si tento pojem většinou právě s penězi. Asi proto, že u těch je vliv devalvace dopadající na všechny. Tedy na všechny, kdo nějaké peníze mají a pokud si je šetří, mohou na to kvůli ní doplatit.
U devalvace měny jde o její oslabení v poměru k cizím měnám. To, že poklesne kurs jedné měny vůči jiné, znamená, že je znevýhodněn ten, kdo je vlastníkem právě takto znehodnocené měny.
Tím, co po devalvaci následuje, je zlevnění práce lidí, kteří v ní pobírají svůj plat, a tudíž i ke zlevnění místního zboží pro zahraniční odběratele, pro lidi vyplácené v devalvované měně pak zdražuje vše dovezené či pořízené za měny silnější. Což je důvod, proč dochází k devalvaci ve chvílích, kdy má být podpořen export s cílem zlepšení bilance zahraničního obchodu.
Devalvace tak poškozuje a vždy poškozovala obyvatelstvo země, v níž se touto platí. Původně tím, že se jí snižovalo zlaté krytí měnové jednotky, dnes prostě už jenom nižší kupní silou, protože jsou dnes peníze kryté kdo ví vlastně čím.
Díky devalvaci se kromě zvýšení exportu dá dosáhnout i vyšší zaměstnanosti a ji provázejícími nižšími výdaji státu, což je prospěšné především některým rozvojovým zemím. Nikoliv však lidem, kdo takovou měnu vlastní. Protože i zde jako všude jinde musí na zisk jednoho připadat prodělek někoho jiného.
