Každého z nás zajímá naprosto pochopitelně v první řadě obsah jeho vlastní kapsy. Čímž samozřejmě nemyslím kapesník, klíče a podobně, ale peníze. Každý z nás se stará, aby měl dost na útraty, jež jeho život provázejí. A o finance cizí se tento obvykle zase až tolik nestará. A pokud ano, pak jen tak, že někomu jinému závidí lepší majetkové poměry nebo ho naopak lituje vzhledem k jeho nouzi.
Ovšem jestli se obvykle o nějaké finance zase až tak nestaráme, jsou to ty státní. O tom, jak si náš stát vede, se sice můžeme dočíst každou chvíli, a to pomalu kdekoliv, ale kromě toho, že podobné informace přejedeme pohledem, nás tyto obvykle nevzrušují. Nejsou to přece naše peníze.
Což je ale omyl. Protože byť jde o peníze jakéhosi imaginárního státu, měli bychom si uvědomovat, že takový stát, to jsme i my sami. Každý z našinců je malou součástí našeho státu, a to znamená, že se poměry, v nichž se tento stát nachází, dotýkají i jeho samotného.
A tak bychom se měli starat. A vlastně se v dnešní době nejen starat, ale i trnout. Třeba proto, že se náš stát jenom v letošním prvním pololetí zadlužil o dalších 265 miliard korun. A není to ani zdaleka poprvé v novodobé historii, kdy vláda ‚zaťala sekeru‘, a tak už stát, a tedy vlastně i každý z nás, dluží vlastně tolik, že si tu cifru mnozí z nás nedokážou ani představit. A představovat by si ji měli, protože to každý z nás bude muset logicky splácet, až přijde čas.
Dnešní ministryně financí Schillerová se sice aktuálně pyšní tím, že se v červnu vybralo na daních oproti roku 2019 o čtyři miliardy víc a oproti loňskému roku dokonce o 30,8 miliardy korun víc, tedy že si stát přišel na větší peníze, jenže za tímto ‚úspěchem‘ se skrývá to, že právě v červnu doplácejí živnostníci a podniky daně za minulý rok a daří se obvykle i DPH a letos se na tomto výsledku projevilo i vypršení odkladů v placení, jež dala vláda podnikům i živnostníkům kvůli pandemii. Jinak by ta čísla nebyla tak slavná. A vezmeme-li v potaz vliv inflace a vládní podporu podnikům a zaměstnancům, ošetřovné a přídavky zdravotníkům a další výdaje v prvním pololetí, je to spíše katastrofa.
Katastrofa, jíž se stejně jako koronaviru nevyhneme a neutečeme před ní.
