Když skončil socialistický režim, nastala v mnoha ohledech nejistota. Ta dolehla na všechny, a to i na ty, kdo se chystali dříve či později odejít do důchodu. Už záhy po sametové revoluci se mluvilo o tom, že ve stáří jenom ze státních důchodů nevyžijeme a musíme si tak něco i naspořit.
Jenže ani tím to neskončilo. Čas běží a společnost i její možnosti se mění. Finanční nároky lidí jsou stále vyšší, demografický vývoj stále pesimističtější a důchody pomalu pyramidovou hru připomínající.
Dnes už tedy ani dřívější zamýšlená spása našich penzistů, tedy transformované penzijní fondy, nestačí. Tyto fondy už dnes nedokážou zhodnotit vložené prostředky ani tak, aby překonaly inflaci, a přes tři miliony lidí, kteří v tomto systému stále ještě zůstávají, tak musí každopádně akceptovat, že ani to už je před bídou neochrání.
A tak se musí uvažovat i o dalších řešeních, jak si peníze na stáří sehnat a uchovat v dostatečném množství. Transformované penzijní fondy, ono dřívější penzijní připojištění, už dnes nejsou dostatečným řešením, a to už ani nemluvě o tom, že kromě oněch asi tří milionů účastníků už sem nikdo nový vstoupit nemůže, protože tato možnost skončila před devíti lety. Tyto fondy, jichž je dnes osm, dosáhly v roce 2020 průměrného zhodnocení ve výši pouhých 0,75 procenta, což je daleko za víc než tříprocentní inflací, a nikdy už to lepší nebude, vzhledem k tomu, že tyto fondy mohou investovat jenom konzervativně, tedy tak, aby neriskovaly prodělek, a nesmí se pouštět do výnosnějších, ale i rizikovějších investic.
Lidé z těchto fondů by tak podle expertů měli přejít do účastnických fondů, jež sice mohou dosáhnout i větších výnosů, teď už ovšem bez garance návratnosti vložených finančních prostředků. Ovšem zmiňovaní lidé preferují jistotu, a proto i nadále v nevýnosných transformovaných fondech zůstávají. I když se tu na státních dluhopisech, do kterých tyto fondy investují, prostě nikdy více nevydělá.
A pak ani ten důchod nebude stát za nic.
