Donedávna nám naše vláda nechala milostivě otevřené některé obchody, ale bez výjimky jenom ty, které nám nabízely to, co bylo pro normální život nepostradatelné. Takže jsme sice neumřeli hlady, ale moc příležitostí k nakupování tu nebylo.
Nyní už je podle oficiálních statistik lépe, a proto bylo opět povoleno obchody otevřít. A obchodníci to pochopitelně uvítali, v předtuše toho, že se jim snad podaří si na sebe nejenom vydělat, ale i smazat snad aspoň část ze ztrát, jež utrpěli po dobu lockdownu.
Ale jaká je dnes realita?
Navzdory možnosti chodit do obchodů takřka jako v předpandemické době, pouze se zakrytými dýchacími cestami, se sem lidé nehrnou tak, jak se očekávalo. Zachovávají si své zvyky z uplynulých měsíců, a pokud už do obchodu zamíří, pak méně často a proto, aby udělali jednorázově větší nákupy. A ti, kdo zamířili kvůli absenci kamenných provozoven za dob lockdownu do obchodů internetových, míří i nadále do těchto, namísto aby se vrátili do tradičních provozoven. A obchodníci, kteří chtějí uspět, musí i nadále dodržovat přísná hygienická opatření, aby se zákazníkům zavděčili.
Našinci prostě dávají i nadále přednost méně frekventovaným místům a více než čtvrtina preferuje obchody, v nichž je méně nakupujících, kde není nával. Případně chodí do týchž obchodů v časech, kdy je zde nakupujících nejméně.
I když i nadále a logicky platí, že hrají významnou roli při nákupech i nižší ceny, je podstatné i to, zda je v určité provozovně možno platit bezkontaktně.
A tak dnes nejvíce nakupují hlavně ti, kdo se bojí ztráty příjmů a vytvářejí si tak doma rezervy, především potravin. Zatímco na těch ostatních si obchodníci zrovna kapsu nenamastí.
Starého psa a lidi zastrašené dosud neodeznělou pandemií tak nové kousky jen tak nenaučíme. Ani kdyby kvůli tomu obchodníkům zůstaly jen oči pro pláč.
