Jenom slepí by neviděli, jak se u nás v poslední době zdražuje. Kdykoliv jdeme do obchodu, musíme počítat s tím, že zalovíme v kapse hlouběji, než bývalo zvykem, a to pochopitelně především u zboží a služeb, bez nichž se neobejdeme. Nejde rozhodne jenom o subjektivní pocit našinců. I statistiky potvrzují, že dochází u potravin ke zdražování a že jsou tyto globálně nejdražší za posledních deset let.
Podle OSN tyto ceny rostou setrvale už po dobu celého posledního roku, a to jak kvůli neúplné sklizni, již zavinila pandemie, tak i kvůli nákladné přepravě.
Ceny obilovin vzrostly meziročně o šest procent, u rostlinných olejů jde o 7,8 procenta, u cukru o 6,8 procenta, maso podražilo v květnu o 2,2 procenta a mléčné výrobky o 1,8 procenta.
Špatná úroda ale za rostoucími cenami vesměs nestojí. Prodražuje je hlavně výroba, jejíž vstupy rostou, a také protipandemická popatření, jež byla učiněna a ovlivnila chod výroby a zpracování. Gastarbeiteři prostě museli nejednou odjet domů a kvůli tomu se nepodařilo sklidit celou úrodu, velké potravinářské firmy a také celé státy začaly kvůli pandemii zvyšovat své rezervy surovin, což vyhnalo ceny rovněž nahoru, a nejeden stát omezil preventivně vývoz své zemědělské produkce, čímž byla ovlivněna cena na trhu. A když se k tomu připočte, že je ropa nejdražší za poslední dva roky a s tím souvisí dražší přeprava, že u nás roste inflace, a právě potraviny jsou něčím, co si musíme kupovat bez ohledu na cenu, jsme tam, kde jsme.
Potraviny jsou prostě dražší a dražší. A bude prý ještě hůř, až se pořádně otevřou restaurace, které rovněž poženou ceny nahoru.
A tak je třeba smířit se s tím, že levněji jen tak nebude. A musíme hledat útěchu aspoň v něčem jiném. Třeba v tom, že na tom nejsme při současných cenách pořád ještě zase až tak zle. Protože se s našimi příjmy pořád ještě dost dobře najíme. Což populace mnoha jiných zemí říci nemůže. A při panující obezitě nám vlastně ani nějaké to omezení se neuškodí.
