Já jsem měl v životě docela štěstí. I když má existence nikdy nebyla zrovna luxusní, vždycky jsem si dokázal sám vydělat aspoň na to, co jsme ke své existenci potřeboval. A když se mi na to nepodařilo hned vydělat, pak se mi na to aspoň podařilo ve snesitelném termínu našetřit. Takže jsem nikdy nepotřeboval žádnou půjčku. A když jsem ji nepotřeboval, ani jsem si ji nevzal a nic tak nepřeplácel ani neriskoval.
Chápu ale, že spousta našich lidí nemá takové štěstí, jaké jsem měl a mám já. Že tu byli, jsou a také budou i lidé, kteří to se svými příjmy zkrátka nezvládnou. A kteří tedy potřebují třeba i pomoc jménem půjčky. A když je jim taková pomoc potřeba? Na co by neměli určitě zapomenout?
Především je vždy nutno mít na paměti, že se všechny půjčky splácejí. A když si tedy někdo nějakou vezme, měl by už předem vědět, z čeho ji hodlá splácet, a mělo by být jisté, že mu zdroj peněz určený ke splácení nevyschne.
Dál je určitě třeba počítat i s úroky a dalšími poplatky, případně s nějakými finančními sankcemi, pokud dlužník nebude náležitě splácet. Což může půjčky prodražit a někdy to může vést až k neschopnosti dlužníka to zvládnout.
Je také záhodno zajímat se o to, jaký má žadatel o určitou půjčku být. Otázka bonity je tu zásadní, a kdo nesplní požadavky poskytovatele, ten se peněz nedočká. Naprostým minimem bývají obvykle dost vysoké žadatelovy příjmy a čisté registry dlužníků, ale ani to samo ještě nemusí stačit. Někdy je třeba mít i vlastní úspory, někdy se vyžaduje zástava nějakého majetku, někdy se žadatel neobejde bez spolužadatele a ručitele.
A hodně důležitou je otázka, k čemu má být půjčka použita. A to nejen proto, že se někdy musí vzít půjčka spotřebitelská, zatímco jindy podnikatelská, ale i proto, že je rozumnější nebrat si půjčky na zbytečnosti, ale jen na užitečné věci.