Pokud se někomu nedaří, má to těžké. A pokud se mu nedaří více, než je únosné, může dotyčný skončit třeba i v úpadku. Tedy může zbankrotovat.
Co to takový bankrot neboli úpadek je? Jde o proces, kterým se člověk zcela nebo zčásti zbavuje svých dluhů věřitelům, které není schopen splácet. Tento proces začíná uvalením soudního příkazu na dotyčného dlužníka, po kterém zmíněný dlužník vyhlašuje bankrot, pokud si tedy není pravého stavu věcí včas vědom a neiniciuje tento krok sám. Načež se rozbíhá řešení, jež už dnes nemá za úkol dotyčného zkrachovalce zlikvidovat, ale naopak je tu snaha pomoci mu dosáhnout situace, kdy tento bude opět rehabilitován a bude moci pokračovat v podnikání. Což znamená nezbytnou potřebu nalézt hlavní problémy, jež se vzniklými těžkostmi souvisejí, a omezit na minimum riziko, že se budou opakovat. K čemuž je nezbytně zapotřebí poradenská a sociální činnost a také náležité vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti.
K tomu, aby byl dlužník oddlužen, je nezbytně zapotřebí, aby splnil nejeden požadavek. K čemuž patří třeba i povinnost splacení alespoň části z existujících závazků. Což je typické pro většinu zemí Evropské unie.
V plánech takového bankrotu musí být uvedena všechna aktiva, jež dlužník má, aby tato byla posouzena věřiteli po vyhlášení konkurzu na dotyčného dlužníka.
Ten, kdo by se tedy jinak nadosmrti nevyhrabal z dluhů, který by byl jednou provždy ztracen a vypadl by z pracovního procesu jednoduše proto, že by se mu už nevyplácelo pracovat, tak má naději nalézt řešení. Čehož se však bohužel pokoušejí zneužít i různí podvodníci, kteří dejme tomu utajují nebo ničí dokumenty, vytvářejí fiktivní pohledávky a jinak falzifikují fakta ve snaze dosáhnout neoprávněných výhod. Což je však trestným činem.
Zbankrotovat ale může nejenom člověk, nýbrž i celý stát. A to tehdy, když ho kromě výše státního dluhu postihnou i další okolnosti, jež způsobí jeho pád. Pak to ale nezaplatí stát, ale jeho občané.
