Mělo by platit, že jsou děti požehnáním. A to nejenom proto, že jak velí ekonomická logika dneška, jde o budoucí daňové poplatníky a ty, kdo nám jednou budou vydělávat na důchod. Děti by měly být radost a v ideálním případě tomu tak i je.
Ovšem je nasnadě, že žijeme v reálném světě a reálné ekonomice, a tedy platí i to, že jsou děti poměrně drahým luxusem. Všichni, kdo už nějaké to potomstvo mají, potvrdí, že počínaje narozením začínají nemalé výdaje, a to navzdory tomu, že by se někomu nezkušenému mohlo zdát, že toho vlastně takový capart moc nepotřebuje. Ve skutečnosti však potřebuje, a to mnoho. A všechno tu stojí peníze.
A protože by finanční stránka věci mohla nejednoho člověka od pořízení si potomstva odradit, existuje (v tomto případě naprosto oprávněná a důležitá) státní pomoc lidem, kteří děti mají. A k této pomoci náležejí mimo jiné i přídavky na děti.
Takovéto příspěvky jsou významné a nejednou i přímo zásadní. Ne že by sice byly vyslovenou motivací k tomu, aby se dal náš národ na rozmnožování, zbohatnout se na nich v žádném případě nedá, ale nemusí pršet, aspoň když kape.
A protože se postupem času vše zdražuje, je nasnadě, že by měly i tyto přídavky růst, aby se nestaly bezvýznamnými nebo nepůsobily dokonce jako urážka těch, jimž jsou určeny. A tak se v současnosti připravuje zvýšení přídavků na děti i nové podmínky pro jejich pobírání. Vláda už to schválila a jestli to projde i přes ostatní instance, mohlo by od dubna získávat tuto pomoc více rodin a tato by mohla vzrůst řádově o čtvrtinu ve srovnání s aktuálním stavem věcí.
Dnes je tato finanční podpora dopřána necelému čtvrtmilionu nezaopatřených dětí, a to úměrně jejich věku a příjmům jejich rodičů, po změně by jich měl být zhruba dvojnásobek. A byť tu nejde o žádné závratné peníze, je dobře, že právě tato forma podpory existuje. Protože děti nemohou být svého štěstí strůjci. Na rozdíl od lidí, kteří zneužívají sociální systém proto, že se jim jednoduše nechce pracovat.
