Každý ekonomický úspěch je pochopitelně důležitý. Protože přináší peníze, a o ty se stojí vždycky. Ale úspěchy, které jsou pouze jednostranné, pochopitelně nezaručují, že se daří skvěle. Takže bychom se měli takovými úspěchy pyšnit, ale neměli bychom je brát jako dogma a přeceňovat je.
Například naše země. Loni tu po dvou ztrátových letech konečně skončil běžný účet platební bilance, tedy souhrn všech ekonomických transakcí naší ekonomiky se zahraničím, v přebytku, a to ve výši 29,2 miliardy korun. Což byl pochopitelně dobrý výsledek, a to nejen ve srovnání s předloňskem, kdy jsme v tomto ohledu skončili naopak s rekordním deficitem 332,8 miliardy korun.
Osm měsíců z loňského roku jsme měli běžný účet platební bilance přebytkový, a to zejména v dubnu, kdy tato hodnota dosáhla 34,8 miliardy korun.
V běžných cenách se loni výsledné saldo zlepšilo o 102,9 miliard korun. A to díky čemu? Díky tomu, že jsme si udrželi skoro stejný export při současném výrazném snížení dovozu zboží. Což vlastně je i není úspěch. Je totiž dobré, že jsme vyváželi víc než dováželi, a tím se ocitli v plusu, jenže na druhou stranu to lze chápat i tak, že našinci nenakupovali tolik toho dovozového. A to ne proto, že by nechtěli, ale spíše proto, že na to zkrátka kdekdo neměl. Nebylo tolik peněz na utrácení, a tak jsme toho zkrátka dováželi míň.
Ale každopádně je dobře, že jsme se dostali do plusu. Ať už za tím stojí cokoliv, je to vždycky lepší než dělat třeba i tímto způsobem další dluhy, kterých má naše země už i tak dost.
Podobný úspěch jako loni, tedy přebytkový běžný účet platební bilance, jsme ale letos neměli poprvé. Tento jsme zažili už sedmkrát. Vyjma roků 1994 až 2013, 2021 a 2022.
Prostě jsme byli a zůstáváme jednou dole a jednou nahoře. A bylo by dobře, kdybychom skončili s ekonomickým populismem a udělali vše pro to, abychom už byli jenom v plusu.