Kdyby se měli evropští zemědělci spolehnout jenom sami na sebe, zřejmě by nám jich tu moc nezůstalo. Nedokázali by si na sebe v mnoha případech vůbec vydělat, zkrachovali by nebo by vyhnali ceny tak vysoko, že bychom u nich my lidé přestali nakupovat. A my bychom se tak stali v mnoha ohledech nesoběstačnými, se všemi riziky, která by to přinášelo.
Ovšem to není žádoucí. A tak se zemědělci velice často dotují nebo nějak jinak podporují, aby se jim jejich činnost vyplácela, aby v ní byli ochotni pokračovat a zásobovat nás.
V současné situaci prý máme u nás v Evropě problémy hlavně v souvislosti s klimatickými změnami, zdražováním a dovozem levných ukrajinských obilovin. To vše našim, evropským, zemědělcům neprospívá, kvůli tomu se jim leckdy nedaří tak, jak by se jim dařit mělo. A proto přišla Evropská komise s podpůrným balíčkem pro zemědělce, který jim má pomoci výše zmíněné problémy zvládat.
Země Evropské unie se mají v tomto případě podělit o dalších 330 milionů eur ze zemědělské rezervy a díky tomu snáze zvládat panující problémy. Španělsko by mělo dostat nejvíc, a to jednaosmdesát milionů, Itálie pak jednašedesát milionů a například Francie třiapadesát milionů. A ani my nepřijdeme zkrátka, pro naše zemědělce tu je k dispozici skoro 6,9 milionu eur. A kdyby to nestačilo, mohou prý jednotlivé eurounijní státy přidat svým zemědělcům ještě až dvojnásobek jim přidělené sumy peněz z vlastních rozpočtů.
Tato pomoc navazuje na dřívějších sto milionů eur, která si mezi sebou rozdělily Polsko, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko, tedy státy nejvíce ovlivněné bezcelním dovozem z Ukrajiny, vůči kterému nejsou tamní zemědělci konkurenceschopní. Nám pak má výše zmíněná finanční podpora také pomoci zvládat levný dovoz z Ukrajiny a také dopady sucha a zdražování pohonných hmot.
Prostě jsme se rozhodli pomoci Ukrajině. A teď abychom zachraňovali i sami sebe, když je nám tato pomoc zjevně na škodu.