Když se zadluží někdo ve skutečně složité životní etapě nebo když tak někdo učiní ze své vlastní hlouposti, nedá se tomu třeba vůbec divit. Ale jsou tu i ti, kdo by se měli o své finance starat zodpovědně. Ti, kdo mají odborníky a třeba i spoustu odborných poradců a nemělo by tak docházet k tomu, že by se propadli do mínusu. Jenže to je pouhá teorie. A naopak by se skoro chtělo říci, že největší dluhy dělají právě ti, kdo by se jich dopouštět neměli, ba kdo by se měli starat o své finance a jít tím nám obyčejným lidem příkladem.
Vezměme si třeba takovou Českou národní banku. U koho jiného si i ten největší prosťáček domyslí, že by měl financím rozumět a zvládat je, když ne u národní banky? Ovšem jak realita ukázala, ani ČNB to loni nezvládla. A za loňský rok prodělala 411,8 miliardy korun, daleko více než za rok předloňský, kdy dělal její dluh 37,7 miliardy korun.
A jak už tomu u dlužníků obvykle bývá, výmluvy se pro podobné nezvládnutí situace vždycky najdou. Vloni jimi prý byla příliš silná koruna ve spojitosti s propadem akciových portfolií a vyššími úrokovými sazbami. ČNB prostě v poslední době doplácí na úrokové platby za stahování likvidity, jež převyšují úrokové platby získávané z jejích investovaných rezerv. Zkrátka jsou u nás úrokové sazby vyšší než u měn, do kterých národní banka investuje.
Ale takovým rezignovaným konstatováním to nekončí. Musí se přece uvést i něco pozitivního. A tím je v tomto případě názor ČNB, že se sice prodělalo i na akciových portfoliích, ale to je pouze tržní výkyv, po kterém může následovat naopak zisk v příštích letech.
A že se v ČNB prodělalo? Co na tom? To přece vůbec nevadí. Česká národní banka tu prý přece není od toho, aby byla zisková, ta se má starat o cenovou a finanční stabilitu. A její prodělečnost může trvat klidně i dlouhodobě, protože ji zkrátka zaplatí ze svým budoucích zisků. A zisků se prý nakonec vždycky dosáhne.
Jenže kolikrát už jsme něco podobného slyšeli, že? A ani s tou finanční a cenovou stabilitou to delší dobu zrovna žádná sláva není.
