I když se už za mého dětství používaly v naší zemi v obchodním styku výlučně československé koruny, přesto jsme se v těch dobách naučili třeba i onu říkanku o šnečkovi, který má vystrčit růžky a dostane krejcar na tvarůžky a troníček na tabáček. A zatímco jsme tuto říkanku brali tehdy opravdu jenom jako tuctovou říkanku, dnes už je pro mě trpce úsměvnou vzpomínkou. Protože je to už dlouho, co si naši lidé stěžují na to, jak vysoko se vyšplhala cena našich dříve docela běžných syrečků, a s tabákem za troníček bychom si dnes už nezakouřili, protože by šlo o tak malý nedopalek, že bychom si už při jeho zapálení ožehli tvář.
Zkrátka se u nás v průběhu času vyvíjely ceny, a to celkově vzato směrem vzhůru. A to proto, že obvykle rostly i naše příjmy, a kdykoliv jsme si polepšili, našlo se dost těch, kdo si na nás chtěli přilepšit a přizpůsobili své ceny našim možnostem. Pochopitelně s výjimkou socialistické epochy, kdy se u nás nezdražovalo, ale jenom ‚se upravovaly ceny‘, respektive ‚zkvalitňovaly služby‘, jak jsme si to s určitou dávkou černého humoru vysvětlovali.
Na tom, že ceny vždy rostly, bychom neměli shledávat nic výjimečného. Protože čím víc si spotřebitelé vydělávají, tím víc si chtějí vydělat i obchodníci, i výrobci zboží, i poskytovatelé služeb, toužící mít se stejně dobře jako všichni kolem. A pokud jsme na to pozapomněli, možná by stálo za to podívat se na starší účtenky, na fotografie v albech nebo jiné důkazy toho, kolik co kdy dříve stálo.
Dnešní růst cen tedy rozhodně není neobvyklým úkazem. K tomu docházelo v minulosti opakovaně, ba i soustavně. A proč jsme na to zrovna při našem současném zdražování tak hákliví? Docela jednoduše proto, že jsme ztratili povědomí o tom, že to tak chodí, a nechali si politiky v uplynulých letech vsugerovat, že se u nás vede dobře a prosperujeme. A nyní jsme se jenom dočkali hořkého procitnutí z takového sladkého snění.
