Když odcházíme do důchodu, počítáme pochopitelně s tím, že budeme pobírat určitou penzi, tedy peníze, které nám mají umožnit život. Jenže se dnes už tak dlouho mluví o tom, že těch peněz od státu není a nebude dost, že stejně dobře víme nebo aspoň tušíme, že si musíme i něco naspořit, abychom vyžili.
Ovšem nikdo z nás neví, kolik by si přesně našetřit měl. Nikdo neví, jak dlouho bude v důchodu žít, jaké budou jeho potřeby a jaké ceny na trhu, než se odebereme na věčnost. A tak nikdo nevíme, jakou si našetřit sumu peněz.
Ale banky nám to naštěstí spočítaly. Nevím, jak to tyto dokážou, ale díky nim zkrátka vím, kolik peněz bych si měl našetřit. A kolik byste si měli našetřit vy.
A kolik to dělá?
Jestli máme žít v důchodu takzvaně normálně, máme mít podle bank…
To vlastně ani banky samy nevědí. A vědět nemohou, protože stejně jako my sami nemohou vědět, jak dlouho tu budeme a co budeme muset platit a v jaké výši. A tak jenom doporučují.
Doporučují třeba, abychom si našetřili aspoň dva miliony, čtyřnásobek toho, co dnes prý v průměru našetřeno míváme. Tedy pokud si chceme udržet takovou životní úroveň, jakou jsme měli v době, kdy jsme chodili před důchodem do práce. Spořit bychom si tak měli prý nejlépe od pětadvaceti let věku a při tom si odkládat deset procent ze svých příjmů. Protože prý v důchodu strávíme průměrně pětadvacet let a po tu dobu nebereme ani polovinu z toho, co jsme si před důchodem vydělávali, čímž přicházíme v průměru o sedmnáct tisíc korun měsíčně, které zákonitě chybí.
A tak už nyní víte, co si bankovní sektor a jiní experti myslí o tom, jak se máme připravit na stáří. Ovšem bohužel vám neporadím, jak se stát právě průměrnými, jak si zajistit, abyste v důchodu strávili právě onu běžnou dobu a jak to zaonačit, aby peníze neznehodnotila inflace nebo jiné vlivy ještě víc. To totiž nedokáže nikdo.
