Českou správu sociálního zabezpečení zřejmě potřebujeme. Jejích služeb využívá aspoň někdy kdekdo z nás, a stejně tak jí mnozí z nás musí odvádět příslušné platby. A tato instituce je tu tedy od toho, aby platby od lidí svědomitě vybírala, svědomitě je přerozdělovala potřebným z našich řad a počínala si tedy jako zodpovědný hospodář.
Jak ale zjistil při své prověrce Nejvyšší kontrolní úřad, nebylo toto zase až tak dodrženo. V letech 2015 až 2018 prý byly výdaje ČSSZ ve výši 7,6 miliardy korun na správu pojistného neefektivní a ani ministerstvo práce a sociálních věcí, ani samotná ČSSZ neudělaly nic ke zjednání nápravy. A byť toto nijak významně neovlivnilo výběr pojistného, byla za toto ČSSZ kritizována. Protože tu byly problémy v natolik zásadních oblastech, jako jsou vyměřování pojistného osob samostatně výdělečně činných a kontrola u zaměstnavatelů.
Správa prý prostě kontrolovala zaměstnavatele plošně a ne cíleně, její kontroly nemířily cíleně na rizikové zaměstnavatele, kteří neplnili své ze zákona vyplývající povinnosti nebo měli v minulosti závažné nedostatky, a tak se dělaly kontroly, jež ve více než třech čtvrtinách případů nenalezly žádné nedostatky. Prostě se kontrolovali ti, jež nebylo kontrolovat třeba, a nedostatečně se kvůli tomu šlo po těch, u nichž by to bylo žádoucí.
A zatímco ČSSZ vybrala v uvedených letech skoro 1,8 bilionu korun na pojistném, což byla víc než devětadevadesátiprocentní úspěšnost, vymohla z hříšníků jen dvaapadesát procent pohledávek, tedy osmatřicet miliard.
Podle NKÚ byla rovněž správa pojistného příliš administrativně náročná.
Tolik tedy zjistil Nejvyšší kontrolní úřad o instituci, jež se nám stará o výběr pojistného a následně o důchody a nemocenskou. Zkrátka se prý kontrolovali ti, kdo měli vše v pořádku, namísto (pravděpodobných) hříšníků, a peníze se nevyužívaly zodpovědně.
Což je vcelku zbytečné zjištění. To přece o různých státních institucích už všichni dávno víme.
