Peníze se staly neoddělitelnou součástí našich životů. Když dostaneme hlad, nejdeme si nikam něco ulovit nebo nasbírat, ale koupíme si to, když chceme bydlet, nehledáme nějakou jeskyni ani si nestavíme provizorní chýši, případně nenocujeme někde pod stromem, ale platíme nájem nebo si rovnou kupujeme vlastní nemovitost, pokud nechceme chodit nazí, nezahalujeme se do kůže nebo kožešiny nějakého uloveného tvora, ale koupíme si oblečení a podobně.
Peníze jsou tedy náramně důležité. Bez nich se nedá nakupovat a bez nakupování se vesměs nic nepořídí.
Jenže peněz bývá jen zřídkakdy na rozhazování. Spíše je pravidlem, že je rozpočet člověka omezený nebo i vysloveně skoupý. A proto je záhodno, aby každý z nás uměl s penězi zacházet. Jenom to je totiž cesta, jak vést spokojený a aspoň relativně zajištěný život.
Ovšem ne všichni v našich řadách jsou takzvaně finančně gramotní. Je mezi námi i dost těch, kteří po získání peněz tyto rychle utratí a pak nemají zase nic. A když nic nemají, strádají.
A co poradit právě někomu takovému? Především to, aby při používání finančních prostředků přemýšlel a plánoval. Rozumně si totiž počíná zpravidla jenom ten, kdo si adekvátně spravuje svůj rozpočet.
A co že to obnáší?
V první řadě by měl člověk počítat a uvažovat. Z toho, co si vydělá, by měl hned na začátku oddělit peníze, jež budou potřeba na naprosto nezbytné platby, jako je nájem, jídlo, doprava do práce nebo za jinými povinnostmi, případně nějaké ty léčebné a podobné výdaje. Za to se platit musí, takové peníze nelze jednoduše ‚projíst‘.
Z toho, co zbude, by pak měl takový člověk v ideálním případě oddělit ještě určitou částku jen tak pro jistotu. Měl by si tak vytvořit finanční rezervu pro nenadálé situace a výdaje, jež by mohly nastat a jež se liší případ od případu.
A až to, co i potom zbyde, by měl člověk svobodně utrácet. A to nejlépe i nyní s povědomím o tom, kolik vydává. Jen tak se totiž obvykle nestane, že člověk zůstane ve finanční tísni a bez koruny v kapse.
