Sice se říkávalo a nejednou dodnes říká, že ‚všude je chléb o dvou kůrkách‘, ale přesto tomu zase až tak docela není. I když nikde na světě nelétají pečení holubi rovnou do huby, i když se všude musí lidé přičinit, aby mohli vést takzvaně normální život, je nejednou dosažení stejného životního standardu složité, ne-li přímo nemožné. A to proto, že v jednotlivých zemích světa panuje v mnoha ohledech rozdílná ekonomická realita. A zatímco jsou někde lidé a jejich domácnosti bohatší, jinde na tom nejsou valně a případně ani trochu dobře.
Jak vyplývá třeba ze srovnání zemí Evropské unie, navzdory orientaci tohoto uskupení států na postupné sbližování životní úrovně všech jejích členů panují i zde značné rozdíly.
Nejbohatší domácnosti v celé Evropské unii tak najdeme v Dánsku. Co se týká tamních domácností, jsou na tom tyto po stránce materiálního a peněžního bohatství nejlépe z celé EU. Pokud se majetek a úspory Dánů zprůměrují, měl každý obyvatel této země na konci loňského roku po odečtení svých závazků jmění ve výši 1,32 milionu dánských korun, což činí v přepočtu na naše koruny čtyři a půl milionu. Což v praxi znamená více než dvojnásobek eurounijního průměru. A kazí-li Dánům něco jejich renomé, pak to, že byli z pohledu jejich domácností současně i druhým nejzadluženějším národem Evropské unie.
Na dalších příčkách se pak ocitly podle dánské centrální banky Holandsko, Švédsko, Lucembursko, Belgie, Francie, Rakousko, Irsko, Itálie a Německo.
A co my Češi? My jsme jako tradičně zrovna moc nezabodovali. Se svými 650000 korunami jmění na hlavu, z nichž po odečtení závazků zbývá jen asi 240000 korun, jsme skončili až na sedmnácté příčce onoho žebříčku, kdesi pod unijním průměrem, jenž činí v případě majetku očištěného o závazky asi 1,54 milionu našich korun.
A jestli nás na tom může něco těšit, pak nejspíše jenom to, že na tom nejsme zase až tak zle. Předběhli jsme přece Slováky, Bulhary, Poláky, Chorvaty a Rumuny, kteří jsou v tomto ohledu nejchudší. A aspoň že to.
