Každý plnoletý člověk má možnost najít si nějakou práci a touto si vydělat na obživu, na vše, co k životu potřebuje a bez čeho se nedá obejít. Každý dospělý, zdravý a svéprávný jedinec tak je svého štěstí strůjcem, a byť se i tento někdy neobejde bez cizí pomoci, není to nikdy beznadějné.
Jenže co ti, kteří doposud nedosáhli zákonem stanoveného věku, kteří jsou považováni za děti, a tudíž si vlastně na své živobytí nejenom nedokážou, ale ani nemohou vydělávat?
Je obvyklé, že ty posledně zmíněné, tedy děti, obvykle živí jejich rodiče. Je to tak zavedené, je to považováno za normální, a i zákony na to pamatují. Jenže jsou tu bohužel i lidé, pro něž to samozřejmost není, a ani zákony, jak známo, nebývají dokonalé. A tak se už nesčíslněkrát stalo, že se rodič dostal i do zoufalé situace jenom proto, že mu jeho partner nepřispíval na potomka, na kterého platit měl.
Znáte to. Jsou i lidé, kteří se raději nechají zavřít, než aby sáhli do vlastní kapsy a nesli břímě své odpovědnosti, a jsou i ti, kteří si nedokážou vydělat dost na to, aby na své potomstvo náležitě platili. A stát s těmito doposud nikdy nic moc nenadělal a nechával tak samoživitele s jejich dětmi pomalu na holičkách.
Ale s tím by teď měl být konec. Stát totiž zavádí možnost náhradního výživného. Což znamená, že rodiče, jimž partner neplatí na dítě, mohou žádat o náhradní výživné od státu. I když stát pochopitelně není rodičem takového dítěte, poskytne nově těm, kdo na to mají nárok, náhradní výživné, což je nová sociální dávka.
Od počátku tohoto měsíce tak může poskytovat úřad práce až tři tisíce korun měsíčně po dobu až dvou let, aby měly i děti neplatičů z čeho žít. A to v případech, kdy oprávněný rodič vymáhá peníze po tom dlužícím v exekuci nebo u soudu.
Stát takové alimenty vyplatí a úřad práce je pak bude sám vymáhat na tom, kdo měl platit, ale neplatil. Aby měly děti z čeho žít i tehdy, když mají krkavčího rodiče. Což je logicky dobrá věc.
