Každý člověk je obklopen něčím, co ho provází na jeho cestě životem. A jedním z průvodců civilizovaných lidí, který je prakticky nepostradatelný, jsou i peníze. O tom určitě nebude sporu, protože si jistě umíte (ve svých nejhorších představách) představit, jak by vám asi bylo, kdybyste se měli obejít bez adekvátního množství finančních prostředků, jimiž lidé tradičně platí za to, co potřebují nebo chtějí využívat.
Kdybychom se dnes měli obejít bez toho, čemu se říká peníze, neměli bychom mnoho důvodů ke spokojenosti. Byla by tu spousta věcí, a to i skutečně zásadních, bez nichž bychom se jenom těžko obešli a jež si lze jedině koupit, protože nám je nikdo jen tak z lásky k bližnímu svému nedá a svými vlastními silami si je vytvořit nedokážeme.
Peníze jsou zkrátka jakýmisi kovovými, papírovými nebo třeba i virtuálními poukázkami na štěstí. Potřebujeme je, abychom se měli. Jenže to pochopitelně neznamená, že je v případě potřeby máme. Nejeden z nás se nejednou potýká s jejich nedostatkem a dost možná i naprostou absencí. A někomu takovému naprosto pochopitelně není co závidět. A jestli se mu dá něco doporučit, pak to, aby napnul všechny své síly a využil všechny své možnosti a nějaké ty peníze si pořídil. Tedy v ideálním případě vydělal.
Protože ten, kdo peníze nemá, nemůže počítat se spokojenou existencí na tomto světě. Někdo takový může doufat leda v to, že se mu snad podaří nějak protloukat životem ze dne na den. Což ale pochopitelně není ideální představa o kvalitním životě.
Jenže co doporučit těm, jimž se navzdory veškerému úsilí nedaří si na sebe vydělat? Co poradit těm, kdo se dnes a denně potýkají s nouzí a nedokážou z této najít východisko?
Těm se toho vlastně moc doporučit nedá. Tady je každá dobrá rada drahá, a to tak drahá, že snad ani není k mání. A byť je to smutné, nezbývá než doporučit, aby tito lidé neztráceli naději. Protože ta je tím, co umírá poslední. A může ji mít každý.
