Starší lidé je znají určitě daleko lépe než mladší generace, protože tu byly doby, kdy se nedaly peníze uložit nikam jinam než právě na vkladní knížku, ale znají je všechny generace, protože se tyto ‚nejoblíbenější ze všech knížek‘ dočkaly dnešních dnů a jejich čas ještě ani zdaleka nevypršel. Navzdory vší té konkurenci, již tyto knížky mají.
Vkladní knížky jsou dokumenty, ve kterých potvrzuje je vydávající finanční instituce vklady, výběry, připsání úroků či případné jiné nepeněžní operace. Jejich vlastníky mohou být fyzické i právnické osoby a takové knížky mohou být vedeny dnes už jenom na jméno, na rozdíl od minulosti, kdy byla možná a běžná i varianta na doručitele. Z nichž ta poslední možnost pochopitelně znamenala, že mohl takovou knížku využít kdokoliv, kdo s ní do dotyčného finančního ústavu přišel, a tak se s tímto typem na počátku roku 2003 skončilo, aby se tento nestal nástrojem teroristů nebo jiných nekalých živlů.
Dnešní vkladní knížky by tak měly obsahovat údaje jako banka, které náleží, číslo vkladového účtu, bankovní spojení pro příchozí platby, jméno, příjmení, datum narození a adresa vkladatele nebo název účtu a osoby či osob, jež touto knížkou mohou disponovat, rubriky o pohybech hotovosti na vkladní knížce, údaje o případné výpovědní lhůtě a rubriku pro záznamy o vypovězení vkladu a podobně. Taková vkladní knížka může i nemusí být na heslo, které musí případně znát ten, kdo by ji chtěl využít, může, ale nemusí mít i výpovědní lhůtu.
Jakmile si sem člověk nějaké peníze uloží nebo je odsud naopak vybere, učiní se sem patřičný záznam opatřený datem, typem operace, částkou, o niž se tu změnila výše vkladu, i novým zůstatkem a razítkem či podpisem oprávněného zaměstnance finanční instituce.
Což není špatná služba. Zejména vezmeme-li v potaz, že je v případě ztráty taková knížka zneplatněna a je vystaven její duplikát, takže člověk o své peníze nepřijde.
Ale přesto dnes takové vkladní knížky skomírají. Protože je vytlačují běžné účty, jež nabízejí přece jenom více funkcí a možností využití.
