Pokud se bavíme o spotřebitelských úvěrech, jde o jeden z typů půjček sloužících jednotlivcům k nepodnikatelským účelům, tedy zpravidla k tomu, aby si tito mohli koupit něco, na co momentálně nemají dostatek finančních prostředků. Díky spotřebitelskému úvěru si tak lze pořídit jen tak namátkou nejrůznější spotřební zboží, vybavení domácnosti či automobil atd.
O spotřebitelský úvěr si lze zažádat obvykle v bance nebo jiné finanční instituci, ale lze ho nejednou získat i u některé úvěrové společnosti, specializované právě na tuto činnost. Přičemž ten, kdo tento úvěr poskytuje, získává za tento příslušný dohodnutý úrok, respektive poplatky. A aby bylo zajištěno řádné vrácení půjčených prostředků, bývá v případě půjčení větších částek požadováno i ručení, a to ve formě zástavy movité či nemovité věci nebo ručitelem.
Takový spotřebitelský úvěr se pak splácí obvykle po měsíčních splátkách, jejichž počet a výše závisí obvykle na požadavcích poskytovatele a možnostech toho, kdo si tuto půjčku bere.
O spotřebitelském úvěru se vždy uzavírá smlouva, v níž jsou zakotveny všechny podmínky této transakce. Tím, co v takové smlouvě nesmí chybět, je především:
- druh spotřebitelského úvěru
- kontaktní údaje smluvních stran, respektive zprostředkovatele
- celková výše poskytnutého úvěru
- podmínky čerpání a doba trvání tohoto úvěru
- úroková sazba a RPSN
- počet, frekvence a výše splátek, případně další podmínky, jež se mohou těchto splátek dotýkat
- požadavky týkající se zajištění či pojištění úvěru
- detaily týkající se možnosti odstoupení od smlouvy, předčasného splacení nebo jiného ukončení smluvního vztahu
- informace o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů finančním arbitrem a o příslušném orgánu státního dohledu
Ten, kdo si podobný úvěr bere, by pak měl dbát na to, aby byl úvěr dostatečně výhodný, splnitelný a aby se v něm neskrývala potenciální skrytá rizika. Aby výhoda v podobě získání tohoto úvěru nebyla menší než následky, jež tento přinese.
