O tom, co je to clo, má určité povědomí leckdo, nejde o neznámý pojem. Zkrátka se dá říci, že jde o určitou zákonem stanovenou platbu, kterou vybírají příslušné státní orgány v případě přechodu určitého zboží přes jeho hranice. A to s cílem ochránit domácí trh před dovozem zahraniční produkce, jež by ho mohla nějakým způsobem citelně negativně ovlivnit, zajistit tím určité příjmy do státního rozpočtu, nebo omezit nepodporovaný export.
Typ cla, jež je v konkrétním případě použit, závisí kupříkladu na tom, kterým směrem se zmíněné zboží pohybuje. Podle toho si můžeme cla rozdělit na
- dovozní, jež je placeno v případě importu a jež má za úkol chránit domácí producenty před zahraničními konkurenty,
- vývozní, placené při vývozu zboží do ciziny a přinášející jednak zisk státu a jednak větší ochranu před potenciálním nedostatkem dotyčného zboží a jeho rostoucí cenou na vnitrostátním trhu v případě nadměrného exportu,
- tranzitní, které je někdy využíváno u zboží pouze procházejícího z jednoho státu do jiného přes území třetí země a které bývá obvykle nulové, pokud je tedy vůbec využíváno.
Cla se mohou ale dělit i podle toho, k jakému účelu slouží. Pak lze mluvit o clu
- antidumpingovém, které je uplatňováno u zboží, jež je dováženo za cenu zřejmě nižší, než jsou jeho výrobní náklady, s cílem zajistit konkurenceschopnost domácím výrobcům,
- preferenčním, které je na základě dvoustranných smluv poskytováno pouze některým cizím zemím s cílem jejich zvýhodnění před ostatními,
- odvetném, které slouží k potrestání jiné země za zavedení nějakého cla na exportované zboží,
- či vyrovnávacím, které slouží k dorovnání cen v případě, že jde o zboží, jež je v zemi původu dotováno.
Cla jsou praktikována buď na základě uzavřených mezinárodních smluv, nebo na základě jednostranného rozhodnutí některé země nebo skupiny zemí, a jejich výše se určuje buď v procentech z celní hodnoty zboží, nebo je stanovena pevná částka za určité množství, či kombinace obojího.
