Koronavirová pandemie mnoha našincům citelně zkomplikovala život. A je tedy nasnadě, že by se měl stát rozhoupat a těm postiženým vyjít alespoň v určité míře vstříc. Protože vinen není vlastně jenom virus sám, ale i politika, již kvůli němu vláda vedla a jež měla na potížích mnoha našinců nemalý podíl.
A vláda už koná. Jenže jak? Namísto aby si podobně jako postižení lidé utáhla opasek, si tento naopak citelně povoluje, pokud se nedá mluvit vysloveně o jeho rozepnutí.
Jak už bylo schváleno, bude deficit, kterého naše země dosáhne, tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu, pětisetmiliardový, řádově dvanáctinásobný ve srovnání s tím, s čím se počítalo v prvních měsících tohoto roku. Tedy dojde k zadlužení každého z nás v průměru dalšími padesáti tisíci korun. A na konci roku bude každý z nás dlužit v průměru už bezmála dvě stě tisíc.
Lidem postiženým onou katastrofou se prostě musí pomoci. Jenže…
Jenže ono stoprocentně nepůjde jenom o pomoc těmto. Známe přece své politiky a jen málokdo z nás může být tak naivní, aby věřil tomu, že se tento dluh použije k tomu, aby se vedlo lidem přivedeným třeba i na mizinu lépe.
Vždyť jak snadno se díky tomuto deficitu zamaskuje prachmizerné hospodaření sátu v uplynulých letech, jež byla považována za ekonomicky více než příznivá! Už v únoru, ještě před pandemií, jsme přece měli více než sedmadvacetimiliardový deficit, což byl nejhorší výsledek od třiadevadesátého roku minulého století.
Ovšem naši mocní si půjčí. Vždyť jsme prý přece zadlužení málo a můžeme si to tedy dovolit. Ještě stále si někdo státní dluhopisy koupí.
A takto získané peníze? Mohou sice posloužit ekonomice, ale nemusí. Stejně tak totiž mohou přispět i k pouhému přilepšování voličům ve volebním roce, tedy k projedení určenému k jedinému účelu. Dosáhnout znovuzvolení.
Jež bude v případě takto smýšlejících politiků po ekonomické stránce stejnou tragédií jako koronavirová pandemie.
